2.8
Změny, které přináší pokyn č. GFŘ–D–59, který nahrazuje pokyn GFŘ D–22
Ing. Miloš Hovorka
POKYN č. GFŘ–D–59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu "pokyn D–59") je publikován ve Finančním zpravodaji č. 19/2022.
Z Čl. I – Obecná ustanovení tohoto pokynu vyplývá, že:
"Generální finanční ředitelství v zájmu zajištění jednotného uplatňování zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP“), vydává tento pokyn. Při uplatňování zákona se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. Jednotlivé skutečnosti je nutné posuzovat vždy ve vzájemné souvislosti při dodržení všech zásad zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "DŘ")."
Z Čl. III – Přechodná a zrušující ustanovení vyplývá, že:
"Tento pokyn z hlediska použití nahrazuje pokyn GFŘ D–22, č.j. 5606/15/7100-10110- 011620, k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněný ve Finančním zpravodaji č. 3/2015, včetně jeho oprav."
Z Čl. IV – Účinnost vyplývá, že:
"Tento pokyn nabývá účinnosti 1. 1. 2023 a lze ho poprvé použít za zdaňovací období, které započalo v roce 2023."
K pokynu D–59 je možné konstatovat, že rozhodující část jeho obsahu tvoří převzatá stanoviska GFŘ k vybraným ustanovením zákona o daních z příjmů z pokynu GFŘ D–22 (dále v textu "pokyn D–22") a některá stanoviska z jiných již dříve publikovaných informací GFŘ k některých ustanovením zákona o daních z příjmů.
V Čl. II – Předmět pokynu je však také řada úplně nových stanovisek a v převzatých stanoviscích z pokynu D–22 je také řada změn, přičemž obojímu se věnuje tento článek.
Pokyn D–59 není pro poplatníky právně závazný, stejně jako předchozí pokyn D–22, protože nesplňuje podmínky pro to, aby byl považován za obecně závazný právní předpis. GFŘ jej vydalo v zájmu zajištění jednotného uplatňování zákona o daních z příjmů a jde o interní normativní akt, který pro správce daně představuje pokyn nadřízeného orgánu. Pokud se jím budou poplatníci řídit, což je v mnoha případech k jejich prospěchu, tak by nemělo docházet u daňových situací upravených tímto pokynem ke sporům se správcem daně.
Nahoru1. Změny pouze pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob
K § 2
K problematice daňového rezidentství jsou k převzatým dvěma bodům z pokynu D–22 přidány následující body:
"3. Zákon obsahuje dvě kritéria pro určení daňového rezidentství, kdy naplnění jen jednoho z nich stačí ke vzniku rezidenství, žádné nemá přednost a testovat je vždy potřeba obě kritéria. Podle toho, o jaké kritérium se jedná, je následně posuzováno samotné období, kdy je poplatník rezidentem. Jakmile je tedy např. naplněno kritérium obvyklého zdržování se, osoba je podle zákona rezidentem České republiky po celý kalendářní rok, a to bez ohledu na to, zda v České republice má či nemá bydliště.
4. U států, se kterými má Česká republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů, která je prováděna, se v případě, kdy fyzická osoba naplní kritéria daňového rezidentství dle vnitrostátních právních předpisů obou smluvních států, použijí pro určení daňového rezidentství kritéria uvedená v příslušné smlouvě."
K § 4 odst. 1
Bod 1., převzatý z pokynu D–22, je doplněn upozorněním, že:
"V případě vynaložení získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby je osvobození příjmu podmíněno dle § 4b odst. 2 ZDP podáním oznámení získání těchto prostředků správci daně do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k jejich získání došlo."
V bodě 2. zůstává původní text z pokynu D-22, ve kterém je uvedeno, že:
"Pro osvobození příjmů z prodeje nemovitých věcí podle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP, pokud příjem již není osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP, je v případě pozemku se stavbou, jež je podle občanského zákoníku (NOZ) jeho součástí, rozhodující den nabytí pozemku, nikoliv stavby na pozemku."
Nově se v něm ale doplňuje, že:
"Toto neplatí v případech, kdy se stavba doposud nestala součástí pozemku, na kterém stojí a nadále existuje jako samostatná nemovitá věc (viz přechodná ustanovení § 3054 a násl. NOZ), tj. v případech, ve kterých stavba před účinností občanského zákoníku historicky existovala jako samostatná nemovitá věc a příjem z jejího prodeje již byl osvobozen od daně z příjmů."
K případu, kdy stavba před účinností nového občanského zákoníku, tj. před 1. 1. 2014, existovala jako samostatná nemovitá věc a příjem z jejího prodeje již byl osvobozen od daně z příjmů, přičemž poplatník po 1. 1. 2014 koupil cizí pozemek, na kterém se stavba nacházela a následně pozemek, jehož součástí se stavba stala, prodal – existuje rozsudek Nejvyššího správního soudu 10 Afs 366/2019 – 35 ze dne 3. 6. 2020 (podle tohoto rozsudku zdanění podléhá z celkového příjmu za prodej pozemku, jehož součástí se stavba stala, část příjmu vztahující se k pozemku, u něhož nebyl splněn časový test pro osvobození od daně a část příjmu vztahující se ke stavbě, u níž byl splněn časový test pro osvobození od daně z příjmů, je od daně z příjmů osvobozena).
Dále se do tohoto bodu doplňuje, že:
"Došlo-li k nabytí nemovitých věcí přede dnem 1. 1. 2021, je příjem z prodeje takových nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem osvobozen, přesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejích prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim dobu 5 let. Došlo-li k nabytí nemovitých věcí dne 1. 1. 2021 a později, je příjem z prodeje takových nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem osvobozen přesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejích prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim dobu 10 let. V případě nabytí nemovitých věcí dne 1. 1. 2021 a později, je příjem z prodeje takových nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem neosvobozený podle písmene a) osvobozen, i když doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví nepřesáhne dobu 10 let za podmínky, že poplatník použije získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby. V případě vynaložení získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby je osvobození příjmu podmíněno dle § 4b odst. 2 ZDP, podáním oznámení získání těchto prostředků správci daně do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k jejich získání došlo."
Jde v podstatě o shrnutí stávajících ustanovení ZDP včetně čl. IV bodu 2. přechodných ustanovení zákona č. 386/2020 Sb. K výše zmiňovanému § 4b odst. 2 ZDP je potom v tomto pokynu uvedeno, že lhůta pro učinění oznámení je totožná se lhůtou pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za dané zdaňovací období podle § 136 DŘ a že i poplatník, kterému za dané zdaňovací období nevznikne povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, je povinen učinit oznámení podle § 4b odst. 2 ZDP, a to ve lhůtě podle ust. § 136 odst. 1 DŘ).
Dále se v bodě 2. doplňuje, že:
"V případě prodeje nemovité věci (pozemku, jehož součástí je stavba), přičemž stavba je nebo byla v období 10 let před prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k takové nemovité věci zahrnuta do obchodního majetku (pozemek v obchodním majetku zahrnutý nebyl), je osvobozen pouze příjem z prodeje pozemku (v případě, když přesáhne doba mezi nabytím vlastnického práva k pozemku a jeho prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k němu dobu 10 let), zatímco příjem z prodeje stavby v takovém případě osvobozený není. Tento postup se uplatní i v případě nemovité věci nabyté před 1. 1. 2021, u které se pro účely osvobození příjmu z jejího prodeje namísto 10letého použije 5letý časový test. Je-li prodej nemovité věci realizován za jednu cenu, rozdělí prodávající příjem na část týkající se pozemku a na část týkající se stavby zahrnuté v obchodním majetku."
V bodě 4., který stanovuje, co se zejména rozumí dnem "nabytí", je v převzaté úpravě z pokynu D–22 změněna úprava v případě dědění. V písm. b), který stanovuje, co se rozumí ve zde uvedených specifických případech dnem "nabytí" u nemovitých věcí, se v nové úpravě stanovuje, že
"V případě dědění vzniká dědické právo smrtí zůstavitele (§ 1479 NOZ). Podle § 185 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, potvrdí soud nabytí dědictví ke dni vzniku dědického práva, popřípadě dnem, kdy pominulo odsunutí dědického práva následného dědice, jde-li o dědice, jehož dědické právo bylo podmínkou, doložením času nebo jinak odsunuto."
Stejná úprava je provedena v písm. d) pro případ dědění movitých věcí, v písm. e) pro případ zděděných cenných papírů, v písm. g) pro případ zděděného podílu na korporaci a v písm. h) pro případ nabytí družstevního podílu děděním.
Bod 6., převzatý z pokynu D–22, se upravuje (změna tučně) tak, že:
"V případě nemovité věci, která je hmotným majetkem podle § 26 odst. 2 ZDP, se zahrnutím nemovité věci do obchodního majetku poplatníka rozumí zahrnutí celé této nemovité věci a u spoluvlastnictví nemovité věci zahrnutí její části ve výši spoluvlastnického podílu. Přitom není rozhodující, zda tato vložená nemovitá věc je zčásti nebo celá používána pro samostatnou činnost dle § 7 ZDP."
V bodě 7. se k převzaté úpravě z pokynu D–22 doplňuje, že:
"Platbami přijatými náhradou za ztrátu příjmu nejsou také náhrady nákladů na výživu pozůstalých a náhrady za ztrátu důchodu. Za přijatou náhradu nemajetkové újmy se považuje i příjem v podobě zvýšení náhrady vyplacené zaměstnavatelem na základě dohody o zvýšení náhrady za bolest a ztížené společenské uplatnění při pracovním úrazu, uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 271c zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP")."
a v nově znějícím bodě 13., že:
"Podle § 4 odst. 1 písm. k) ZDP bod 4. příjmem od daně osvobozeným jsou sociální výpomoci poskytnuté zaměstnavatelem z fondu kulturních a sociálních potřeb nejbližším pozůstalým, nebo sociální výpomoci nejbližším pozůstalým za obdobných podmínek u zaměstnavatele, u kterého se tento fond nezřizuje do limitu uvedeného v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhlášky o FKSP"). V případě sociální výpomoci poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci při úmrtí v rodině se jedná o zdanitelný příjem plynoucí v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP".
Bod 19., převzatý z pokynu D–22, se doplňuje (vyznačeno tučně) tak, že:
"Za cenné papíry pro účely § 4 odst. 1 písm. w) a x) ZDP se považují i cenné papíry, jejichž emitentem je cizozemec. U kmenového listu se do doby 5 let započítává doba držby podílu na obchodní korporaci před emisí kmenových listů."
K § 4a písm. m) bod 4 – platí od zdaňovacího období 2015
Text, převzatý z pokynu D–22, se doplňuje (vyznačeno tučně) tak, že:
"V případě, že úhrn příjmů v podobě majetkových prospěchů od téhož poplatníka přesáhne za zdaňovací období částku 100.000 Kč, jsou zdanitelným příjmem všechny tyto příjmy, nikoli pouze částka přesahující uvedený limit. Majetkový prospěch vzniká na základě daného právního jednání, a to zpravidla v okamžiku učinění tohoto právního úkonu (typicky uzavřením smlouvy)."
Za výše uvedený text je doplněn následující text:
"K § 4b odst. 1 písm. b) bod 1.
Od zdaňovacího období roku 2021 již není rozhodující pro posouzení čtyřletého časového testu pro zahájení výstavby bytové potřeby podle písmene a) okamžik uzavření úvěrové smlouvy, ale okamžik nabytí pozemku.
K § 4b odst. 1 písm. e) a § 38l odst. 1 písm. e)
Jedná-li se o úvěr poskytnutý na údržbu a změnu stavby rodinného domu, kdy účastník úvěrové smlouvy není vlastníkem rodinného domu a není schopen prokázat nárok na odpočet úroků z úvěru výpisem z listu vlastnictví podle § 38l odst. 1 písm. e) ZDP, pak je třeba za těchto okolností, aby poplatník prokázal alespoň vztah k bytové potřebě – tzn., že je uživatelem takového rodinného domu (rodinný dům užívá k trvalému bydlení).
K § 4b odst. 1 a § 15 odst. 3 a 4
1. Od roku 2021 se postupuje rozdílně při uplatnění úroků z úvěrů na bytové potřeby obstarané před 1. 1. 2021 (staré úvěry) a bytové potřeby obstarané od 1. 1. 2021 (nové úvěry). Pro bytové potřeby obstarané před 1. 1. 2021 platí maximální limit pro uplatnění úroků z úvěrů, o které se snižuje základ daně ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti 300.000 Kč. V případě bytové potřeby obstarané od 1. 1. 2021 platí maximální limit pro uplatnění úroků z úvěrů, o které se snižuje základ daně ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti 150.000 Kč.
2. V případě bytové potřeby uvedené v písm. h), splacení úvěru nebo zápůjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v písmenech a) až g), je rozhodující skutečností pro posouzení maximálního limitu pro uplatnění úroků z úvěrů skutečnost, zda byla bytová potřeba na splacený úvěr nebo zápůjčku obstarána před 1. 1. 2021 nebo od 1. 1. 2021.
3. Při kombinaci starých a nových úvěrů je definován maximální limit pro uplatnění úroků částkou 300.000 Kč, přičemž z nových úvěrů lze do maximálního limitu započítat v úhrnu nejvýše 150.000 Kč, a to i v případě, že úroky jsou děleny na všechny účastníky úvěrové smlouvy.
4. Obstaráním bytové potřeby formou úplatného nabytí podle písm. b) a c) se rozumí den zápisu vlastnického práva poplatníka do veřejného seznamu (katastru nemovitostí). Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu, nikoliv v den, kdy byla uzavřena kupní smlouva, nebo nemovitou věc kupující zaplatil. Tedy k datu, ke kterému je poplatník zapsán jako vlastník nebo spoluvlastník v katastru nemovitostí.
5. U ostatních bytových potřeb vymezených v § 4b ZDP se obstaráním bytové potřeby rozumí okamžik naplnění zákonných definičních znaků jednotlivých druhů bytových potřeb."
Výše uvedený text vyplývá z ustanovení ZDP včetně čl. IV bodu 3. a 4. přechodných ustanovení zákona č. 386/2020 Sb. a částečně z "Informace ke změně výše limitu úhrnné částky úroků, o které se snižuje základ daně z titulu úroků zaplacených ve zdaňovacím období z úvěrů použitých na financování bytových potřeb ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti", která je publikována na internetových stránkách Finanční správy ČR.
Nově se v pokynu D–59 doplňuje následující text:
"K § 6 odst. 1 písm. a) ZDP
Odměna pěstouna je příjmem ze závislé činnosti z obdobného poměru.
K § 6 odst. 1 písm. c) ZDP
Pod uvedené ustanovení zákona je mimo jiné podřazena odměna jednatele s. r. o., ředitele ústavu a ředitele obecně prospěšné společnosti.
K § 6 odst. 4 a § 38h ZDP
V případě souběhu příjmů poplatníka z pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti a současně také příjmu na základě uzavřené dohody o provedení práce u jednoho plátce daně, pokud poplatník učinil prohlášení k dani v souladu s § 38k ZDP, budou veškeré příjmy plynoucí poplatníkovi zahrnuty do jednoho základu pro výpočet zálohy na daň bez ohledu na výši příjmů plynoucích z dohody o provedení práce.
Odlišný postup bude při zdanění příjmu z dohody o provedení práce do částky 10.000 Kč za kalendářní měsíc, pokud poplatník prohlášení k dani neučinil, byť u tohoto plátce daně zároveň obdrží ještě další příjmy z pracovního poměru, nebo příjmy z dohody o pracovní činnosti za kalendářní měsíc vyšší, než je částka rozhodná pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Plátce daně, bez ohledu na tyto další příjmy zdaněné zálohou na daň, z příjmu plynoucího na základě dohody o provedení práce srazí daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně. Pokud však úhrn příjmů plynoucích na základě dohody o provedení práce přesáhne za kalendářní měsíc částku 10.000 Kč, budou všechny příjmy plynoucí poplatníkovi od téhož plátce daně zahrnuty do jednoho základu pro výpočet zálohy."
K § 6 odst. 6 je převzatý text z pokynu D–22 upraven a doplněn následovně (změny vyznačeny tučně):
"V případě, že zaměstnanci je poskytnuto bezplatně motorové vozidlo pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla nebo 0,5 % vstupní ceny nízkoemisního vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc jeho poskytnutí. To znamená, že v daném případě není rozhodující skutečnost, zda je toto vozidlo zaměstnancem pro soukromé účely v daném kalendářním měsíci skutečně použito, a pro účely zdanění u zaměstnance zaměstnavatel tuto skutečnost nezkoumá.
V případě, že zaměstnavatel se zaměstnancem sjedná úplatu za poskytnutí vozidla pro služební i soukromé účely, je příjmem zaměstnance rozdíl mezi částkou stanovenou podle § 6 odst. 6 ZDP a výší úhrady zaměstnance, pokud je tato sjednaná úplata nižší než 1% vstupní ceny vozidla nebo 0,5 % vstupní ceny nízkoemisního vozidla.
V případě použití služebního motorového vozidla zaměstnancem v jiné souvislosti se pro účely ocenění použije § 6 odst. 3 písm. a) ZDP, tzn., ustanovení § 6 odst. 6 ZDP se nepoužije."
Třetí odstavec se netýká situace poskytnutí vozidla zaměstnanci pro služební i soukromé účely, nýbrž situace, kdy bude poskytnuto zaměstnanci vozidlo pouze k soukromým účelům, např. pro účely svatby.
K § 6 odst. 7 písm. b)
V převzatém textu z pokynu D–22 k tzv. jednotnému pracovnímu oblečení (stejnokroje) je provedena úprava v předposlední větě tak, že
"Zaměstnavatel musí ale také zajistit, aby jednotné pracovní oblečení, a to i ve firemních barvách, bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele, čímž se rozumí např. obchodní jméno či ochranná známka."
V pokynu D–22 text zněl:
"Zaměstnavatel musí ale také zajistit, aby jednotné pracovní oblečení bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele, čímž se rozumí např. obchodní jméno, ochranná známka, firemní barvy apod."
Nová úprava na rozdíl od té předchozí nepovažuje v souvislosti s jednotným pracovním oblečením za identifikační znaky zaměstnavatele firemní barvy.
K § 6 odst. 9 písm. b)
Pokyn D–59 se věnuje nově tomuto ustanovení a obsahuje následující text:
"§ 6 odst. 9 písm. b) ZDP definuje jako příjem od daně osvobozený na straně zaměstnance, hodnotu stravování formou nepeněžního plnění bez stanoveného maximálního limitu. V případě peněžitého příspěvku se však jedná o příjem od daně osvobozený na straně zaměstnance do limitu 70% horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin za jednu směnu podle zákoníku práce.
Podmínky pro posouzení příspěvku na stravování (nepeněžního nebo peněžitého) jako daňově uznatelného výdaje (nákladu) na straně zaměstnavatele v dalších souvislostech jsou definovány v § 24 odst. 2 písm. j) ZDP bod 4.
– V případě směny delší než 11 hodin, lze osvobodit od daně peněžitý příspěvek na stravování maximálně do limitu 70% horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin za jednu směnu podle zákoníku práce.
– U pracovníků vykonávajících práci na základě dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti, lze posuzovat peněžitý příspěvek na stravování, jako příjem od daně osvobozený, pokud mají zaměstnavatelem stanovenou směnu v souladu se zákoníkem práce.
– Pokud má zaměstnanec se zaměstnavatelem uzavřeny například dva pracovněprávní vztahy (pracovní smlouvu a dohodu o práci konané mimo pracovní poměr) a jsou k oběma poměrům stanovené směny, posuzuje se peněžitý příspěvek na stravování ke každé směně samostatně.
– Při splnění podmínky stanovené směny, lze peněžitý příspěvek na stravování osvobodit od daně i jednatelům společností s ručením omezeným a uvolněným zastupitelům.
– Z daňového pohledu má zaměstnavatel možnost volby zajištění stravování, ale každý zaměstnanec může v daňově zvýhodněném režimu čerpat současně za jednu směnu jen jednu z forem dohodnutou v kolektivní smlouvě nebo stanovenou vnitřním předpisem zaměstnavatele. Nic však nebrání situaci, aby se část zaměstnanců stravovala ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele, část dostávala stravenky a část peněžitý příspěvek na stravování. Zde bude záležet jen na dohodě zaměstnavatele se zaměstnanci v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu, jaká forma bude finálně dohodnuta. Některé nepodnikatelské subjekty – například organizační složky státu a příspěvkové organizace mají možnosti variability omezeny speciálními zákony.
– Podmínkou pro osvobození peněžitého příspěvku na stravování od daně není odpracování celé stanovené směny."
Jak je výše uvedeno – každý zaměstnanec může v daňově zvýhodněném režimu čerpat současně za jednu směnu jen jednu z forem dohodnutou v kolektivní smlouvě nebo stanovenou vnitřním předpisem zaměstnavatele – textace však nebrání přiznání různých forem příspěvku v různých směnách (pro některé směny může být zaměstnanci přiznána stravenka a pro jiné směny peněžitý příspěvek na stravování).
K § 6 odst. 9 písm. d) bod 1.
Jde v pokynu D–59 o nový text, ve kterém je uvedeno, že:
"V případě pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od jiného, než zdravotnického zařízení je hodnota tohoto zboží nebo služby na straně zaměstnance zdanitelným příjmem plynoucím v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP.
V případě zdravotnických prostředků na lékařský předpis není podmínkou pro aplikaci § 6 odst. 9 písm. d) bod 1. ZDP jejich pořízení od zdravotnických zařízení.
Zdravotnickým zařízením se podle § 4 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Evidence zdravotnických zařízení je vedena v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb (NRPZS), který poskytuje kompletní přehled o všech poskytovatelích zdravotní péče v České republice."
Až na definici zdravotnického zařízení jde o zdůraznění textu vyplývajícího ze ZDP. Veřejný portál Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb je dostupný na internetových stránkách https://nrpzs.uzis.cz/.
K § 6 odst. 9 písm. i)
Z pozměněné úpravy z pokynu D–22 k osvobození nepeněžního plnění poskytnutého zaměstnavatelem zaměstnanci formou přechodného ubytování vyplývá, že podmínka přechodného ubytování v České republice nebude splněna, pokud by pro účely získání daňové rezidence v České republice měl poplatník v místě pobytu (ubytování) v České republice stálý byt s úmyslem se trvale zdržovat ((v předchozí úpravě v pokynu D–22 bylo uvedeno, že pokud by pro účely získání daňové rezidence v České republice poplatník tvrdil, že v místě pobytu (ubytování) v České republice má stálý byt s úmyslem se trvale zdržovat)).
Dále se doplňuje, že v případě hodnoty přechodného ubytování se jedná o částku včetně daně z přidané hodnoty.
K § 7
K převzatému textu z pokynu D–22 se doplňuje nový bod 3., ve kterém je uvedeno, že:
"Pro účely zákona se za příjmy ze samostatné činnosti považují také příjmy z krátkodobého ubytování spočívající v pronájmu nemovité věci, který má krátkodobý charakter, činnost je poskytována za účelem rekreace, je spojena s dalšími ubytovacími službami (výměna ložního prádla, úklid, hygienické prostředky aj.), případně je krátkodobé ubytování nabízeno způsobem, který svědčí o zacílení na osoby, které nehledají uspokojení bytové potřeby, ale potřeby přechodného ubytování."
K transakcím, v rámci kterých jsou poskytovány ubytovací služby prostřednictvím internetových platforem (např. Airbnb, BOOKING a další), je na internetových stránkách Finanční správy ČR publikována samostatná "Informace GFŘ k daňovému posouzení povinností poskytovatelů ubytovacích služeb s účinností od 1. 1. 2023".
K § 10 odst. 5
Jde v pokynu D–59 o nový text, ve kterém je uvedeno, že:
"Zákon při bezúplatném nabytí věci odkazuje na cenu určenou podle zvláštního právního předpisu upravujícího oceňování majetku (tj. zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "oceňovací zákon"). Potom podle ust. § 2 odst. 1 oceňovacího zákona se obvyklá cena použije pouze pro takový majetek (např. movité věci), pro který oceňovací zákon nestanoví jiný způsob oceňování.
Pro nemovité věci, majetková práva, cenné papíry, ostatní majetek (platební prostředky, platební karty, ceniny a vklady) a pro obchodní závod však oceňovací zákon stanovuje konkrétní způsoby ocenění. To znamená, že pro vyjmenovaný majetek se přednostně použije ocenění upravené příslušnými ustanoveními oceňovacího zákona, tedy tzv. cenou zjištěnou. Např. jsou-li předmětem ocenění nemovité věci, je jejich ocenění upraveno v ust. §§ 3–16 oceňovacího zákona s použitím oceňovací vyhlášky (vyhláška č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů), účinné k datu ocenění. Nelze tedy v těchto případech použít ocenění cenou obvyklou, ale cenou zjištěnou."
Výše uvedený text může být pro někoho nepříjemným překvapením, ale vyplývá z § 10 odst. 5 ZDP, který se zabývá tím, co je u (v tomto ustanovení vymezených) příjmů daňovým výdajem.
K § 12
Nad převzatý text z pokynu D–22 je doplněn nový text, ve kterém je uvedeno, že:
"Příjmy dosažené společně poplatníky z titulu spoluvlastnictví a společné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují mezi poplatníky podle jejich spoluvlastnických podílů. Plynou-li příjmy z užívání věci ve spoluvlastnictví na základě smlouvy jen určitým spoluvlastníkům nebo jinak, než odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům, rozdělují se tyto příjmy a výdaje podle této smlouvy; přitom výdaje musí být pro účely tohoto ustanovení rozdělovány ve stejném poměru jako příjmy."
K § 15 odst. 1
V bodě 2. se první věta textu převzatého z pokynu D–22 upravuje tak, že za bezúplatná plnění (např. dary), jejichž hodnotu lze odečíst od základu daně, se považují i nepeněžní bezúplatná plnění včetně služeb, která se ocení, pokud není známa jejich cena, cenami v souladu s oceňovacím zákonem (§ 3 odst. 3 a § 23 odst. 6 ZDP), protože v pokynu D–22 se uvádělo nesprávně "cenami zjištěnými" podle tohoto zákona (zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
K § 15 odst. 3 a 4 ZDP
Bod 1., textu převzatého z pokynu D–22, je na konci doplněn textem, ze kterého vyplývá, že:
"Spotřebitelský úvěr na bydlení poskytnutý bankou, který je zajištěný nemovitou věcí se posuzuje jako úvěr hypoteční. Spotřebitelské úvěry na bydlení poskytnuté…
