4.2.2
Závislý distributor
Ing. Michal Jelínek Ph.D.
Závislému distributorovi, resp. jeho funkčnímu a rizikovému profilu jsme se detailněji věnovali v článku Závislý distributor, nicméně pro rekapitulaci bude vhodné uvést, že závislý distributor je subjekt založený obvykle nadnárodní skupinou podniků za účelem výkonu rutinní činnosti, tj. distribuce zboží na jemu vymezeném trhu. Závislý distributor nemá na starosti globální marketing ani nákupní funkce, pouze buduje pozici pro prodej zboží jeho skupiny na svém trhu.
Závislý distributor obvykle nevykonává žádné jiné činnosti a z pohledu metodiky transferových cen vstupuje do jediné obchodní transakce se spojenými osobami, tj. distribuce zboží. Pokud vstupuje do dalších transakcí, je to typicky poskytování služeb ostatním závislým distributorům ve skupině jako například služby logistického centra, centrální nákup apod. Takový závislý distributor pak plní funkci jakéhosi mezičlánku mezi koncovými závislými distributory a zbytkem skupiny.
Rozsah činností závislého distributora se může výrazně lišit podle míry autonomie, kterou dostane od řídícího centra skupiny. Může se jednat o velmi limitované činnosti, jako je sběr objednávek a výdej zboží – typické u e-shopů (zde mnohdy nejedná jako závislý distributor, ale spíše jako agent, který vystupuje jménem zahraniční spojené osoby a na její účet). Velmi limitovaní ve svých funkcích i rizicích jsou i distributoři, kteří nabývají vlastnická práva k obchodovanému zboží, ale jejich dodavatel – spojená osoba jim garantuje zpětný odběr neprodaného zboží v původních nákupních cenách, popř. toto zboží fakturuje závislému distributorovi až ve chvíli, kdy ten prodal zboží svému odběrateli.
Existují ale také závislí distributoři s velkou mírou autonomie při prodejích na svých trzích, přesto stále splňující definici závislých distributorů, tj., prodávají zboží pouze své skupiny, podléhají jejímu centrálnímu řízení a následují globální marketingovou politiku. Takoví závislí distributoři mohou také vlastnit významné nehmotné majetky vztahující se k jejich činnosti (marketingové know-how, síť vlastních obchodních kontaktů, výjimečně ochranné známky apod.). Skupina jim nechává volnost při stanovování konečných cen pro jejich odběratele a také příliš nezasahuje do lokálního marketingu.
Čím méně funkcí závislý distributor vykonává, tím méně rizik by měl snášet a tím nižší – ale za to jistější – odměnu by měl obdržet. Naopak čím více funkcí závislý distributor vykonává, tím více rizik snáší a tím nejistější by měla být jeho pozice při dosahování zisku. To, jakým způsobem bude závislý distributor dosahovat zisk, bude záležet především na dvou aspektech. Za prvé na míře nákladů, které musí hradit, a za druhé na výši a šířce ziskového rozpětí. Velmi limitovaný distributor bude mít poměrně malé provozní náklady, které musí hradit z jím dosahované obchodní marže, a relativně nízkou výši této marže, která bude stanovena v úzkém rozpětí. Závislý distributor s širokým rozsahem funkcí bude vynakládat velký objem nákladů, vč. těch dlouhodobějšího / investičního charakteru, čímž je vystaven vyššímu riziku, že tyto náklady nepokryje ze své obchodní marže. Ta by u tohoto distributora měla být obecně stanovena na vyšší úrovni.
Závislý distributor by obdobně jako smluvní výrobce neměl snášet převážnou část podnikatelských rizik. To ovšem neznamená, že se na těchto rizicích částečně nepodílí. Smluvní výrobce se prakticky nepodílí na riziku volatility tržní ceny, jelikož prostřednictvím metody nákladů a přirážky, kterou obvykle používá, je toto riziko přeneseno na jeho odběratele ze skupiny. To ale neplatí pro závislého distributora, který obvykle používá metodu ceny při opětovném prodeji nebo její modifikaci v podobě transakční metody čistého rozpětí založené na prodejní ceně. V těchto případech je…
