Určení tržního rozpětí v dokumentaci k transferovým cenám

5.3.7

Určení tržního rozpětí v dokumentaci k transferovým cenám

Ing. Michal Jelínek Ph.D.

Poslední a klíčovou částí dokumentace k transferovým cenám je určení tržního rozpětí. Jakmile je v rámci vyhledávací strategie určen finální vzorek srovnatelných dat, je potřeba z tohoto vzorku stanovit tržní rozpětí zvoleného ukazatele.

Pokud byla pro analýzu vybrána metoda srovnatelné nezávislé ceny, pak tímto ukazatelem bude cena. To je častý případ při stanovení cen nájmů nebo hodinových sazeb. Vyhledávací strategií byly nalezeny ceny nájmů nebo hodinových sazeb ve srovnatelných nezávislých transakcích a ze získaného vzorku je potřeba určit tržní rozpětí. Obdobně se stanovuje tržní rozpětí v případě použití metody ceny při opětovném prodeji, kdy srovnávaným ukazatelem bude obchodní marže, nebo u metody nákladů a přirážky, kdy srovnávaným ukazatelem bude zisková přirážka. V případě použití transakční metody čistého rozpětí bude předmětem analýzy některý z vhodně zvolených ukazatelů ziskovosti.

Výchozím bodem pro určení tržního rozpětí je vzorek tržních dat zvoleného ukazatele. Těchto dat mohou být stovky nebo desítky, v některých případech i méně než deset. A jelikož se transferová cena zpravidla neurčuje jedním číslem, je potřeba z těchto dat stanovit rozpětí. Literatura rozlišuje několik způsobů určení tržního rozpětí:

• plné rozpětí

• kvartilové

• decilové

Plné rozpětí je stanoveno mezi nejnižší a nejvyšší hodnotou získaného vzorku tržních dat. Je to rozpětí, které by mělo být vždy preferováno jako nejvhodnější tam, kde s jeho použití lze dosáhnout spolehlivých výsledků. To jsou případy, kde jsou nalezená tržní data dostatečně homogenní a jejich distribuce je směřována blízko hodnotě mediánu.

Bohužel v praxi jsou nalezená tržní data zpravidla velmi nesourodá a vykazují značné množství extrémních hodnot. V těchto případech se využívá tzv. kvartilové rozpětí, tj. rozpětí mezi prvním a třetím kvartilem. Kvartil je jedna čtvrtina hodnot ze vzorku. První kvartil je čtvrtina nejnižších hodnot, zatímco čtvrtý kvartil je čtvrtina nejvyšších hodnot. Mezi druhým a třetím kvartilem se nachází medián. Kvartilové rozpětí tedy představuje plné rozpětí vypočtené z hodnot očištěných o data prvního a čtvrtého kvartilu. Jinak řečeno je to rozpětí 50 % hodnot nejblíže distribuovaných okolo mediánu. Tento přístup dnes v metodice transferových cen převažuje.

Další možností je stanovit tržní rozpětí s pomocí decilové analýzy. Decil představuje jednu desetinu souboru hodnot. Decilová analýza tedy umožňuje detailnější segmentaci tržních dat než analýza kvartilová. Tato vlastnost se hodí zejména tam, kde soubor tržních dat je natolik nesourodý a obsahuje takový počet extrémních hodnot, že i výsledek kvartilového rozpětí je příliš široký na to, aby mohl být použit pro stanovení tržního rozpětí. Zpravidla se pak postupuje zúžením tržního rozpětí na rozpětí mezi třetím a sedmým decilem. To znamená, že se ze vzorku odstraní spodní tři decily a horní tři decily, tj. spodních 30 % a horních 30 % hodnot. Výsledná hodnota tržního rozpětí je pak stanovena na základě zbývajících 40 % hodnot kumulovaných okolo mediánu. Pokud je i toto rozpětí příliš široké, dalším krokem je zúžení na čtvrtý a šestý decil, tj. stanovení tržního rozpětí z 20 % hodnot distribuovaných okolo mediánu.

Další častou otázkou je použití dat z různých časových období. Například u stanovení licenčních poplatků se obvykle na čas uzavření licenčních smluv, které jsou do srovnávací analýzy zařazeny, příliš nepřihlíží. Je naprosto běžné, že jak znalci ve svých znaleckých posudcích, tak daňoví poradci ve svých dokumentacích k transferovým cenám používají deset i více let stará data pro stanovení hodnoty licenčních poplatků. Je to jednak dáno jejich relativní stabilitou v čase, ale především nedostatkem aktuálních dat na trhu. Naopak u stanovení obvyklého nájemného se zpravidla vychází z aktuálních tržních údajů o nájemném, za které v daném čase a místě nabízejí nemovitosti k pronájmu a využití historických dat je v těchto případech velmi ojedinělé.

Specifickým případem je práce se ziskovými ukazateli od srovnatelných společností zpravidla získaných v databázi AMADEUS, popřípadě z jakéhokoliv jiného zdroje. Zde se obvykle rozlišují dva přístupy, tj. použití dat jednoho roku nebo použití dat za více let. První uvedený přístup často volí správci daně během daňových kontrol. Pokud…