8.3.2.4
Účtová skupina 53 – Daně a poplatky
Ing. Blanka Jindrová
Účtová skupina 53 – Daně a poplatky
Na těchto účtech se zachycují veškeré daně, poplatky a doměrky daní zaúčtované účetní jednotkou jako náklady s výjimkou daně z příjmů.
531 – Daň silniční, 532 – Daň z nemovitých věcí, 538 – Ostatní daně a poplatky
531 – Silniční daň
Předmětem daně silniční jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu. Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vždy vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.
Účet užívají poplatníci, kteří:
-
jsou jako provozovatelé vozidla zapsáni v technickém průkazu vozidla, které je předmětem daně podle § 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční (ZDS), nebo
-
užívají vozidlo (které je předmětem daně), v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož provozovatel je odhlášen z registru vozidel, nebo
-
jsou zaměstnavateli a vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla při pracovní cestě (pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla),
-
a jiní podle § 4 ZDS.
Daň silniční je daňově uznatelným nákladem podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP. K daňové uznatelnosti stačí pouze zaúčtovaný předpis daně.
Užije-li zaměstnanec vlastní osobní motorové vozidlo k pracovní cestě pro zaměstnavatele, je zaměstnavatel poplatníkem silniční daně (pokud daňová povinnost nevznikla již samotnému provozovateli vozidla) a je povinen zaplatit silniční daň ve výši 25 Kč za každý den použití tohoto vozidla (je-li tato denní sazba pro poplatníka výhodnější). Tato silniční daň je pak daňově uznatelným nákladem.
Velice často se chybuje z toho důvodu, že silniční daň je zaplacena za jiného poplatníka. Např. se jedná o případ, kdy vlastník a zároveň provozovatel silničního vozidla pronajme své vozidlo jiné osobě. Tato jiná osoba pak na základě přefakturace zaplatí pronajímateli silniční daň nebo tuto silniční daň zaplatí přímo správci daně; tato jiná osoba však není v tomto případě poplatníkem silniční daně, a proto bude u ní tato částka posuzována jako daň zaplacená za jiného poplatníka a bude daňově neuznatelná.
Nedoplatek nebo přeplatek lze na základě žádosti poplatníka kompenzovat, neboť se jedná o daňový závazek (pohledávku) ke stejnému subjektu.
532 – Daň z nemovitých věcí
Podle § 498 NOZ (občanský zákoník) jsou nemovitými věcmi:
-
pozemky,
-
podzemní stavby se samostatným účelovým určením (např. metro nebo vinný sklep) a věcná práva k nim,
-
práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (právo stavby prohlášené za nemovitou věc v § 1242 NOZ) a stavby ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku podle přechodného ustanovení § 3055 NOZ,
-
věci, které nelze přenést z místa na místo bez porušení jejich podstaty a o kterých zvláštní právní předpis stanoví, že nejsou součástí pozemku (např. komunikace).
Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.
Součástí pozemku jsou stroje a další zařízení upevněná ve stavbě – tuto možnost dává § 508 NOZ (aby byl stroj ve vlastnictví osoby, která není vlastníkem pozemku, musí být zapsáno do katastru nemovitostí). Stroj nebo jiné upevněné zařízení není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není. Výhrada bude vymazána, prokáže-li vlastník nemovité věci nebo jiná osoba oprávněná k tomu podle zápisu ve veřejném seznamu, že se vlastník nemovité věci stal vlastníkem stroje.
Vlastnické právo
Podle § 1099 NOZ vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. U nemovitých věcí zapsaných ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) se podle § 1105 NOZ vlastnické právo převádí zápisem do tohoto seznamu.
Předmět daně a poplatník daně
Daň je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., který byl novelizován zákonným opatřením Senátu č. 344/2013 Sb.
Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí.
Předmětem daně ze staveb jsou na území České republiky:
-
stavby, pro které byl vydán kolaudační souhlas, stavby způsobilé k užívání na základě oznámení stavebnímu úřadu, stavby, pro které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí,
-
byty včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí,
-
nebytové prostory včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí.
Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru.
Daňové přiznání se podává místně příslušnému správci daně do 31. ledna a daň se platí nejpozději do 31. května.
Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Rozhodný je ale stav k 1. lednu příslušného zdaňovacího období a ke změnám během roku se nepřihlíží. Výhodou ovšem je, že pokud jednou podáme daňové přiznání, není nutné jej podávat každý rok znovu, pouze v případě, že došlo ke změně.
Je-li nemovitá věc (či více nemovitých věcí) umístěna v kraji, v němž má poplatník sídlo či bydliště, je jeho spisový materiál uložen u územního pracoviště, pod něž toto místo sídla poplatníka (resp. bydliště) územně spadá – změna od 1. 1. 2013.
Daňově uznatelným nákladem je daň z nemovitých věcí, jen pokud byla zaplacena, a to i v případě zaplacení ručitelem.
538 – Ostatní daně a poplatky
Na tomto účtu se účtuje od 1. 1. 2014 pouze o spotřebních daních, dani z převodu nemovitých věcí, poplatcích, a doměrcích DPH.
V souvislosti s rekodifikací občanského zákoníku od 1. 1. 2014 byly schváleny novely důležitých zákonů. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů byl rozdělen tak, že:
