Ing. Roman Landgráf
Nahoru1. Právní úprava, obecné podmínky
NahoruÚvod
V této kapitole se budeme zabývat problematikou daňové uznatelnosti
(především co do výše) nákladů v případech, kdy se jedná o nákup (např. zboží
nebo služeb) od osob, které jsou kapitálově nebo jinak spojenou osobou ve
smyslu § 23 odst. 7 ZDP. Uvedené
ustanovení je v ZDP především proto, aby sloužilo k usměrňování výše daňových
nákladů při transakcích mezi osobami, které se vůči sobě (vzhledem ke svému
propojení) nemusí chovat tržně a mohou si tedy stanovovat dle principu smluvní
volnosti i takové ceny, které nejsou na daném trhu, v daném místě a čase
obvyklé. Aby v důsledku toho nedocházelo k neodůvodněnému (často účelovému)
přelévání daňového základu mezi takto spojenými daňovými subjekty, stanoví
uvedené ustanovení pro správce daně zákonnou možnost úpravy daňového základu
(např. při daňové kontrole), pokud shledá, že sjednaná cena použitá do daňových
nákladů není "obvyklá“ a tento rozdíl k ceně obvyklé není ze strany daňového
subjektu uspokojivě doložen.
K výše zmíněnému principu smluvní volnosti je vhodné upřesnit, že z
obecné právní úpravy vyplývá, že sjednání ceny při nákupu a prodeji je obecně
věcí smluvní volnosti, přičemž ve většině obchodně závazkových vztahů je její
sjednání nutnou podmínkou pro vznik konkrétní závazkové smlouvy. Smluvní
volnost při sjednávání ceny je pak omezena pouze existencí obecně závazného
předpisu, konkrétně zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších
předpisů. Toto omezení spočívá v tom, že:
-
při sjednávání ceny nelze účinně sjednat takovou (obecně vyšší)
cenu, která by byla v rozporu s cenovou regulací v uvedeném zákoně
specifikovanou,
-
cenu dále nelze dle § 2 odst. 3 zákona o cenách sjednat
při zneužití hospodářského postavení jednoho z účastníků obchodně závazkového
vztahu s cílem získání nepřiměřeného hospodářského prospěchu.
NahoruPrávní úprava
-
ZDP, zejména ustanovení
-
§ 23 odst. 7, kde je
stanoveno, na která propojení se vztahuje a jak stanovit "obvyklou“ cenu
-
§ 38nc ZDP, kde je
upraven postup pro posouzení správcem daně, jakým byla vytvořena cena
sjednávaná mezi spojenými osobami.
-
zákon č. 526/1990 Sb., o cenách
V tomto zákoně je cena
definována jako peněžní částka:
-
sjednaná při nákupu a prodeji zboží (výrobků, výkonů, prací a
služeb) nebo
-
zjištěná podle ZOM pro oceňování zboží, dalšího majetku a
majetkových práv k jiným účelům než k prodeji.
-
zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (ZOM)
Ceny
zjištěné podle tohoto předpisu se uplatňují ve vztazích, při nichž nejde o
dohodu o výši ceny pro kupní smlouvu nebo jiný obchodní vztah. Jde zejména
o:
-
platby částek, které mají spíše charakter poplatků než nákladů
(výkony meteorologické, státního zkušebnictví, povinné prohlídky technického
stavu vozidel apod.),
-
ocenění základu daně pro daň dědickou, darovací, z převodu
nemovitostí a daně z nemovitostí,
-
ocenění nepeněžního příjmu pro účely daně z příjmu,
-
ocenění základu DPH u plnění poskytnutých určitým spojeným
osobám za úplatu jinou než ve výši ceny obvyklé (viz Cena
obvyklá),
-
ocenění nemovitostí v případech stanovených pro účely
restitucí, privatizace, vyvlastnění či řízení před soudem.
-
ObchZ, zejména § 758, který omezuje smluvní volnost při
sjednávání ceny tak, že pokud bude v souladu s § 3 zákona o cenách provedena
cenová regulace, je ujednání o cenách v rozporu se zákonem o cenách
neplatné.
-
Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové
správy (Transfer Pricing Guidelines for Multinational Enterprises and Tax
Administrations) s novelizací k 22. 7. 2010, vydaná Organizací pro ekonomickou
spolupráci a rozvoj (OECD). Český překlad této směrnice (ve stavu před
novelizací) byl publikován ve Finančním zpravodaji číslo 10/1997 a 6/1999.
Tato směrnice pojednává o principu tržního odstupu. Tento princip
je mezinárodní norma, na níž se shodly členské státy OECD. Měla by být
používána pro stanovení převodních cen pro daňové účely. Princip je definován
následovně: "jsou-li mezi dvěma podniky v jejich obchodních nebo finančních
vztazích stanoveny podmínky, nebo jim jsou uloženy, které se liší od těch,
které by existovaly mezi nezávislými podniky, pak jakékoliv zisky, kterých by
dosáhl jeden z podniků, kdyby nebylo těchto podmínek, avšak z důvodu těchto
podmínek jich nedosáhl, mohou být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny“.
-
Pokyn Ministerstva financí D-258 k uplatňování
mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky -
převodní ceny (uveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 1/2004).
Účelem vydání
tohoto metodického pokynu bylo zajištění jednotného postupu při
zdaňování transferů zboží, nehmotného majetku a služeb uvnitř nadnárodních
společností, a to jak ze strany daňové správy, tak ze strany daňových
subjektů.
-
Pokyn Ministerstva financí D-292: Sdělení Ministerstva
financí k § 38nc zákona č. 586/1992 Sb., o
daních z příjmů - Závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena
sjednávaná mezi spojenými osobami.
-
Pokyn Ministerstva financí D-293: Sdělení Ministerstva
financí k rozsahu dokumentace způsobu tvorby cen mezi spojenými osobami
(uveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 1/2006).
Toto sdělení zejména uvádí standardy při dokumentování správnosti nastavení převodních cen tak, aby
byly v souladu s § 23 odst. 7 ZDP a článkem 9
většiny dvoustranných smluv o zamezení dvojího zdanění, tedy v souladu s
principem tržního odstupu.
NahoruObecné podmínky uplatnění
Jak bylo naznačeno již v úvodu, ustanovení § 23 odst. 7 ZDP stanoví podmínky,
za kterých je správce daně oprávněn (a zároveň i povinen) upravit základ daně z
příjmů poplatníka o určitou částku. Toto ustanovení je třeba v praxi chápat
tak, že při daňové kontrole správce daně zkoumá, zda byly, či nebyly naplněny
podmínky pro využití tohoto ustanovení. Pokud ano, pak správce daně stanoví
výši, o kterou dodatečně poplatníkovi upraví základ daně. Z tohoto výkladu je
zřejmé, že zde kromě rizika doměření daně hrozí především riziko vyměření
daňového penále a úroku z prodlení, neboť daňová kontrola obvykle probíhá
několik (2 - 3 roky) let po termínu pro podání daňového přiznání k dani z
příjmů, který je též datem splatnosti daně. Je však třeba pro doplnění říci, že
správce daně by měl dle tohoto ustanovení na základě uvedeného šetření provést
i úpravu základu daně směrem dolů, tj. v případě, že zjistí, že poplatník daně
uplatnil do nákladů vůči spojené osobě cenu neobvykle nízkou. V praxi ovšem
bývá dosti obtížné dostát tohoto oboustranného výkladu daného ustanovení.
Pro uplatnění ustanovení § 23 odst. 7 ZDP musí být splněny
zároveň tyto podmínky:
-
musí se jednat o kapitálové nebo jinak spojené osoby,
-
sjednaná cena, uplatněná do nákladů, se musí lišit od ceny na trhu
"obvyklé“,
-
případný rozdíl od ceny "obvyklé“ není poplatníkem uspokojivě
doložen.
Jednotlivým podmínkám se budeme dále věnovat podrobněji.
Nahoru2. Spojené osoby, hierarchické rozlišení
NahoruSpojené osoby
Nejprve si tedy odpovíme na otázku, které osoby (fyzické i právnické)
považuje § 23 odst. 7 ZDP za osoby
spojené:
-
kapitálově spojené osoby, tj. jestliže:
-
jedna osoba se přímo podílí na kapitálu (alespoň
25 % základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25 %
hlasovacích práv) druhé osoby,
-
jedna osoba se přímo podílí na kapitálu (alespoň 25 %
základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25 % hlasovacích práv) více osob – v tomto případě jsou všechny tyto osoby vzájemně
osobami přímo kapitálově spojenými,
-
jedna osoba se nepřímo podílí na kapitálu (alespoň 25 % základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25
% hlasovacích práv) druhé osoby,
-
jedna osoba se přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu
(alespoň 25 % základního kapitálu) nebo hlasovacích právech (alespoň 25 %
hlasovacích práv) více osob – v tomto případě jsou všechny tyto
osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými;
-
jinak spojené osoby, kterými jsou osoby:
-
kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby,
-
kdy se shodné osoby podílejí na vedení nebo kontrole
jiných osob – tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými,
-
kdy se osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole
jiných osob – tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými,
-
ovládající a ovládaná osoba – tyto osoby jsou
definovány v § 66a ObchZ,
-
osoby ovládané stejnou ovládající osobou,
-
blízké osoby – ve smyslu § 116 a násl. ObčZ,
-
které vytvořily obchodní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení ztráty.
NahoruRozlišení z hlediska hierarchie
Zabývejme se nyní tím, co se za jednotlivými definicemi spojených osob
skrývá. Dle znění zákona vyloučíme též úplatné poskytnutí místnosti s nezbytným
vybavením zaměstnavatelem odborové organizaci pro nezbytnou provozní
činnost.
-
Označíme-li symbolem "A→B“ to, že A se podílí přímo nebo nepřímo
na kapitálu nebo hlasovacích právech B, pak platí:
-
Jestliže FO1 →PO1, pak FO1 a
PO1 jsou kapitálově spojené osoby.
(Příklad 1: Podnikatel Novák
vlastní 100 % akcií společnosti Alfa-holding, a.s.)
(Příklad 2: Podnikatel
Malý, který má pouze 15 % podílu na základním kapitálu společnosti Gama s.r.o.,
disponuje 30 % hlasovacích práv v této společnosti na základě dohody uzavřené s
jiným společníkem společnosti Gama s.r.o.)
-
Jestliže PO1 →PO2, pak PO1 a
PO2 jsou kapitálově spojené osoby.
(Příklad: Společnost
Alfa-holding, a.s., je matkou společnosti Alfa, s.r.o.)
-
Jestliže O→PO1 a zároveň O→PO2, pak
PO1 a PO2 jsou kapitálově spojené osoby (O je libovolná
právnická nebo fyzická osoba).
(Příklad: Společnost Alfa - holding,
s.r.o., je zároveň matkou společnosti Alfa, s.r.o., a zároveň matkou
společnosti Beta, s.r.o.)
-
Označíme-li symbolem "A→B“ to, že A se podílí na vedení nebo
kontrole B, pak platí:
-
Jestliže FO1 →FO2, pak FO1 a
FO2 jsou jinak spojené osoby.
(Příklad: Podnikatel Novák je
zároveň ředitelem firmy podnikatele Černého – k otázce nejednoznačnosti v
případě ředitele viz níže.)
-
Jestliže O→FO1 a zároveň O→FO2, pak
FO1 a FO2 jsou jinak spojené osoby (O je libovolná
právnická nebo fyzická osoba).
(Příklad: Podnikatel Novák je zároveň
ředitelem firmy podnikatele Černého a ředitelem firmy podnikatele Bílého – k
otázce nejednoznačnosti v případě ředitele viz níže.)
-
Jestliže O→FO1 a zároveň O→PO1, pak
FO1 a PO1 jsou jinak spojené osoby (O je libovolná
právnická nebo fyzická osoba).
(Příklad: Podnikatel Novák je zároveň
ředitelem firmy podnikatele Černého a společnosti Alfa, s.r.o. – k otázce
nejednoznačnosti v případě ředitele viz níže.)
NahoruPodíl na kapitálu nebo hlasovacích právech
Pro vznik kapitálově spojených osob je určující:
V praxi může jít zejména o:
při jejich podílu na základním kapitálu nebo hlasovacích právech,
který dosahuje alespoň stanoveného limitu (25 %).
Určit kapitálově spojené osoby z hlediska podílu na základním kapitálu
nebo podílu na hlasovacích právech proto nebývá složité.
Společnost A, a.s., je společníkem společnosti B, s.r.o. Společnost
A, a.s., vlastní 30 % podílu na základním kapitálu společnosti B, s.r.o. V
takovém případě se jedná o osoby kapitálově spojené (alespoň 25 % podílů na
základním kapitálu), a je tedy nutno s ohledem na ustanovení § 23 odst. 7 ZDP ve všech
vzájemných obchodních transakcích pečlivě zkoumat soulad sjednaných cen s
cenami na trhu "obvyklými“.
Společnost R, a.s., je společníkem společnosti T, s.r.o. Společnost
R, a.s., vlastní 20 % podílů na základním kapitálu společnosti T, s.r.o. V
takovém případě se nejedná o osoby kapitálově spojené (není alespoň 25 % podílů
na základním kapitálu), a není tedy nutno s ohledem na ustanovení § 23 odst. 7 ZDP ve všech
vzájemných obchodních transakcích pečlivě zkoumat soulad sjednaných cen s
cenami "na trhu obvyklými“.
Společnost Holding, a.s., je společníkem společnosti U, s.r.o., a
společníkem společnosti V, s.r.o. Společnost Holding, a.s., přitom vlastní 30 %
podílu na základním kapitálu společnosti U, s.r.o., a 25 % podílu na základním
kapitálu společnosti V, s.r.o. V takovém případě jsou všechny tři osoby
navzájem osobami kapitálově spojenými; týká se to i samostatného vztahu mezi
společnostmí U, s.r.o. a V, s.r.o.
Z předchozích příkladů stojí za upozornění zejména fakt, že při
prověřování, zda se jedná o kapitálově spojené osoby, je třeba zkoumat poměry
podílů na základním kapitálu (u s. r. o. nejlépe dle výpisu z obchodního
rejstříku), a to nejen navzájem mezi obchodujícími subjekty, ale i s ohledem na
skutečnost, zda neexistuje další (třetí) osoba, která má podíl na základním
kapitálu obou subjektů.
NahoruPodíl na vedení nebo kontrole
Tento případ tzv. jiného spojení už je složitější a ne vždy je zcela
jasné, zdali o spojení jde. Jako zřejmý příklad podílu na vedení druhé osoby, a
to bez ohledu na výši podílu na obchodním jmění, lze uvést statutární orgány a
členy statutárních orgánů, kterými jsou zejména:
Obtížnější je rozhodování v případě podílu na vedení u osob v
"klasickém“ zaměstnaneckém poměru, jako je:
-
ředitel (generální) společnosti, závodu či provozovny u PO i
FO,
-
vedoucí provozovny u PO i FO.
Společnost A, s.r.o., má dva jednatele, pana Krátkého a pana
Dlouhého. Tito jednatelé nejsou společníky s.r.o. Společnost A, s.r.o., a pan
Krátký a společnost A, s.r.o., a pan Dlouhý jsou navzájem jinak spojené osoby,
neboť pan Krátký a pan Dlouhý se každý jako statutární orgán (jednatel)
bezpochyby podílí na vedení společnosti A, s.r.o.
Společnost B, a.s., zaměstnává v pracovním poměru pana Chytrého ve
funkci generálního ředitele. Pan Chytrý není přitom členem představenstva ani
dozorčí rady společnosti B, a.s. V tomto případě je otázkou, zda se jedná o
osobu, která se podílí na vedení společnosti B, a.s. Přikláníme se k názoru, že
pojem "podíl na vedení“, uvedený v § 23 odst. 7 ZDP, by měl být
vykládán tak, že se jedná o takový podíl na vedení, který umožňuje významným
způsobem ovlivňovat ujednání o výši smluvní ceny (o cenu totiž jde v § 23 odst. 7 především), tj.
především o osoby v postavení statutárního orgánu nebo člena statutárního
orgánu. Záleží samozřejmě na konkrétních okolnostech případu (např. na znění
společenské smlouvy, stanov, případných plných mocí udělených jednatelem), ale
lze říci, že v obvyklém případě se v případě osoby ve funkci generálního
ředitele nebude pouze z titulu této funkce jednat o jinak spojenou osobu.
Společníkem společnosti A, s.r.o., je pan Bílý. Pan Černý, který
není zaměstnancem společnosti A, s.r.o., zná pana Bílého proto, že je jeho
sousedem. V tomto případě nebude pan Černý jinak spojenou osobou s panem Bílým,
ani se společností A, s.r.o.
NahoruOsoby blízké
Jak bylo výše uvedeno, za jinak spojené osoby považuje § 23 odst. 7 ZDP též osoby blízké
(dle § 116 ObčZ), tj. především příbuzný v řadě
přímé (tj. rodiče a děti), sourozenec a manžel. Jiné osoby v poměru rodinném
nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu,
kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Podnikatel si nechává zpracovávat své účetnictví u podnikatelky,
která je jeho matkou. Protože se jedná o osoby blízké ve smyslu § 116 ObčZ (příbuzní v řadě přímé), jedná
se o jinak spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP. Proto je při
stanovování cen fakturovaných za provádění účetních prací nutno respektovat
cenu na trhu "obvyklou“. Pokud by tato cena byla stanovena v částce vyšší než
obvyklé, vystavuje se podnikatel riziku, že správce daně při následné daňové
kontrole zvýší dodatečně jeho daňový základ o rozdíl do ceny obvyklé (tj. sníží
hodnotu daňového výdaje za vedení účetnictví) a doměří mu dodatečně daň včetně
penále z prodlení.
NahoruPrávní vztah převážně za účelem snížení základu
Ustanovení § 23 odst. 7 ZDP stroze konstatuje,
že za jinak spojené osoby se rozumí také osoby, které vytvořily obchodní vztah
převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.
Dle názorů publikovaných pracovníky MF má zavedení osob "jinak
spojených“ napomoci zamezení daňovým únikům při obchodech, kde jsou sjednávány
ceny výrazně odlišné od cen obvyklých, sjednaných při obdobných obchodech, a
rozdíl není uspokojivě doložen. Jedná se např. o případy prodeje za velmi nízké
ceny poplatníka ziskového poplatníkovi, který má ztrátu nebo naopak.
Dle našeho názoru je při aplikaci tohoto ustanovení nutno vycházet
především z jeho doslovného znění, které stanoví, že se musí jednat o obchodní
vztah vytvořený převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové
ztráty. Problém tkví především v tom, že z širšího pohledu je snížení daňového
základu samozřejmým důsledkem každého nákupu, přičemž tento důsledek může být
též vykládán jako účel takové transakce. Proto je nutné uvedené ustanovení
aplikovat pouze v případě, že snížení daňového základu je zřetelně převažujícím
(ne-li jediným) účelem takové transakce, a nikoli v případě, kdy snížení
daňového základu je pouze druhotným důvodem. Poplatníkovi lze proto při
transakcích prováděných v neobvyklých cenách doporučit, aby si vždy zajistil
uspokojivé doložení skutečnosti, že převažujícím důvodem dané transakce nebylo
snížení daňového základu, ale zcela jiný (konkrétní a prokazatelný) důvod.
NahoruTypické příklady transakcí spojených osob
V průběhu běžné podnikatelské činnosti mohou z hlediska aplikace
uvedeného ustanovení § 23 odst. 7 ZDP nastat tyto
typické transakce:
-
poskytnutí (přijetí) úvěru či půjčky spojené osobě (od spojené
osoby):
-
půjčka (nebo úvěr) poskytnutá společníkem s alespoň 25%
podílem na základním kapitálu nebo hlasovacích právech do obchodní
společnosti
-
půjčka (nebo úvěr) poskytnutá obchodní společností
společníkovi, který má více než 25% podíl na základním kapitálu nebo
hlasovacích právech společnosti
-
půjčka mezi jednatelem a s.r.o.
-
půjčka mezi členem představenstva a a.s.
-
půjčka mezi mateřskou a dceřinou společností
-
půjčka mezi dvěma dceřinými společnostmi, které mají stejnou
mateřskou společnost
-
dodávka či nákup výrobků, zboží či služeb mezi spojenými
osobami:
-
dodávka materiálu či zboží mezi mateřskou a dceřinou
společností
-
poskytování služeb členem představenstva ve prospěch a.s.
-
výkon práce v pracovněprávním poměru členem představenstva ve
prospěch a.s.
-
výkon práce v režimu závislé činnosti společníka či jednatele
ve prospěch s.r.o.
-
poskytování služeb v režimu příjmů z podnikání společníkem či
jednatelem ve prospěch s.r.o.
Nahoru3. Cena obvyklá, daňový dopad
NahoruRozdíl do obvyklé ceny
Pro uplatnění § 23 odst. 7 ZDP je nutným
předpokladem existence rozdílu mezi sjednanou cenou mezi kapitálově nebo
jinak spojenými osobami a cenou, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných
podmínek, a fakt, že tento rozdíl nebyl uspokojivě doložen.
Při vědomí toho, že se nejedná o pojem zcela srovnatelný s pojmem ceny
obvyklé použitým v zákoně o cenách, budeme používat dále pojem "obvyklá“ a
"neobvyklá“ cena podle toho, jak může být správcem daně chápána z hlediska § 23 odst. 7 ZDP.
NahoruPodpůrná aplikace cenových předpisů
Vzhledem k výše uvedené velmi stručné legislativní úpravě je v praxi
samozřejmě velmi obtížné stanovit jednoznačná pravidla pro stanovení obvyklé
ceny. Podpůrně lze proto použít např. ustanovení o ceně obvyklé, použité v
zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí
vyhlášce č. 450/2009 Sb., kterou se tento zákon provádí. Nutno mít při tom na
paměti, že aktuální znění § 23 odst. 7 ZDP výslovně uvádí, že
pokud nelze určit cenu, která by byla sjednávána mezi nezávislými osobami v
běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se
cena zjištěná podle ZOM.
NahoruProtikladné daňové důsledky
Z hlediska daňové optimalizace daňových povinností je třeba mít na
paměti dvě, spíše navzájem protikladná, doporučení:
-
při nákupu či prodeji zboží či služeb je cena zásadní veličinou
přímo ovlivňující účetní výnosy a náklady, a bylo by proto výhodné nakupovat či prodávat za takové ceny, které by mezi oběma spřízněnými subjekty
vedly k optimálnímu rozložení zisku a ztrát za účelem minimalizace celkové
daňové povinnosti
Společnost A, s.r.o., vykazuje k 30. 6. 2010 daňový základ ve výši
500 000 Kč. Společnost B, s.r.o, vykazuje ke stejnému dni daňovou ztrátu ve
výši 200 000 Kč. Celková daňová povinnost k DPPO obou společností za I.
pololetí 2010 je tedy předběžně zatím ve výši: 500 000 Kč x 0,19 = 95 000 Kč,
což při předpokladu rovnoměrného vývoje je 1/2 celkové roční daňové povinnosti,
která tak činí 190 000 Kč. Protože v obou společnostech se ke dni 1. 7. 2010
stala významným společníkem stejná osoba, je pro ni samozřejmě výhodné se
dohodnout, že po zbývající pololetí si změní vzájemné ceny tak, že A, s.r.o.,
bude B, s.r.o., prodávat za ceny nižší než v prvním pololetí. Dojde tak k tomu,
že společnost A, s.r.o., bude mít k 31. 12. 2010 daňový základ ve výši 800 000
Kč a společnost B, s.r.o., daňový základ 0. Celková roční daňová povinnost k
DPPO obou společností tak bude: 800 000 Kč x 0,19 = 152 000 Kč, tedy o 38 000
Kč méně než vyplývalo z předpokladu v pololetí.
-
při obchodování se spojenou osobou je však třeba vždy mít
na zřeteli případnou odchylku od ceny "obvyklé“ (ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP) a vždy uvažovat
nad tím, zda jsme schopni doložit, že dohodnutá cena se neliší od ceny obvyklé,
či alespoň "uspokojivě“ doložit rozdíl od této ceny. Je třeba též připomenout,
že osoba "spojená jinak“ může vzniknout i z osob do té doby evidentně
nezávislých až právě v důsledku obchodního vztahu vytvořeného převážně za
účelem snížení základu daně či ztráty (tak by tomu bylo bez dalšího v
předchozím příkladu)
Při kontrole účetnictví společnosti Alfa, s.r.o., která prodává
automobily, správce daně zjistil, že bylo prodáno v lednu ze šesti vozů 5 po
450 000 Kč a šesté jednateli společnosti panu Novákovi za 350 000 Kč.
Neprokáže-li společnost, že prodané vozidlo jednateli společnosti bylo
poškozeno (přepravou, předváděním apod.), tak správce daně zvýší daňový základ
společnosti o 100 000 Kč, tedy o cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými
osobami.
NahoruZákladní daňová rizika
Z uvedeného plyne, že tedy existují tato základní rizika:
-
riziko doměření daně a daňového penále na základě
toho, že mezi spojenými osobami je smluvena cena nikoli "obvyklá“, aniž bychom
byli schopni uspokojivě doložit rozdíl
-
riziko nejednoznačné interpretace"obvyklé“ ceny z důvodu
velmi nedostatečné právní úpravy
Pro snížení tohoto rizika stojí za úvahu zvážit možnost požádat
správce daně o závazné posouzení za podmínek, které uvádíme dále v tomto
hesle.
-
riziko je i v tom, pokud bychom takto "optimalizovali“ daňovou
povinnost, že zatímco na jedné straně může dojít k doměření, tak na druhé
straně se daňový základ nesníží
Pokud ovšem dojde k daňové kontrole u této druhé strany, domníváme se,
že správce daně je povinen se stejným zdůvodněním výše ceny "obvyklé“ provést
opravu daně směrem dolů, neboť jak již bylo uvedeno, ustanovení § 23 odst. 7 ZDP hovoří o tom, že
správce daně upraví základ o zjištěný rozdíl, a to nelze vykládat jinak, než že
se toto upravení základu daně provádí jak směrem nahoru (např. snížením daňově
uznatelného nákladu u kupujícího), tak směrem dolů (např. snížením zdanitelného
výnosu). Je třeba ovšem podotknout, že s prosazením této oboustranné
interpretace tohoto ustanovení bývají v praxi nemalé potíže, a to i z důvodu,
že kontrola druhého subjektu nemusí být provedena vůbec, nebo ji provádí jiný
pracovník správce daně mající odlišný názor na výši ceny "obvyklé“.
Při kontrole účetnictví pana Nováka, který je zároveň jednatelem
společnosti Alfa, s.r.o., správce daně zjistil, že pan Novák odkoupil v
prosinci od společnosti Alfa 5 let starý počítač za cenu 35 000 Kč, v souladu s
Postupy účtování a interní směrnicí počítač jako drobný majetek zahrnul celou
částkou do daňově uznatelných nákladů.
Správce daně si ověřil, že cena uvedeného PC se v bazarech pohybuje
okolo 3 000 Kč a že počítač nemá ani žádnou historickou hodnotu. Proto správce
daně snížil panu Novákovi daňově uznatelné výdaje o 32 000 Kč. Správce daně se
však již nezabýval tím, že společnost Alfa, s.r.o., má ve výnosech o 32 000 Kč
více, než by získala při uplatnění ceny obvyklé. Ovšem v případě, že bude
zahájena daňová kontrola i u společnosti Alfa, s.r.o., měl by správce daně opět
dojít k tomu, že cena obvyklá je ve výši 3 000 Kč a že tedy ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP je nutno základ
daně upravit o zjištěný rozdíl, tedy o 32 000 Kč snížit základ daně.
NahoruÚroky u půjček a úvěrů
Až do 31. 12. 2007 platilo, že v případě půjček a úvěrů se za cenu,
která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích
při stanovení výše úroků u půjček, považuje úrok ve výši 140% diskontní úrokové
sazby ČNB platné v době uzavření smlouvy.
Novelou ZDP se ovšem ustanovení § 23 odst. 7 ZDP s účinností od 1.
1. 2008 změnilo tak, že i v případě úroků z půjček a úvěrů nyní platí pouze
obecně platná zásada, že se ceny (zde tedy výše úroků) porovnávají s cenou
(úroky), které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních
vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Od roku 2008 se tedy musí výše
úroků z půjček a úvěrů mezi spojenými osobami porovnávat s výší úroků, které by
byly bývaly sjednány, pokud by druhou smluvní stranou (věřitel nebo dlužník)
byla osoba, která není spojenou osobou, tj. s na trhu obvyklou ("tržní“) výší
úroků za stejných nebo obdobných podmínek.
Při kontrole účetnictví společnosti ABC, s.r.o., správce daně
zjistil, že 1. 7. 2010 tato společnost přijala od jiného podnikatele peněžitou
půjčku ve výši 500 000 Kč. Dle smlouvy o půjčce (uzavřené dle § 657 a násl. ObčZ) se společnost ABC,
s.r.o., zavázala tuto půjčky vrátit do 12 měsíců a platit úroky výši 8 % p.a.
Dne 31. 12. 2010 společnost ABC, s.r.o., skutečně v souladu s uvedenou smlouvou
zaplatila úrok ve výši 20 000 Kč (= 500 000 x 8/100 x 180/360). Správce daně v
souladu s § 23 odst. 7 ZDP při kontrole
zjistil, že společnost ABC, s.r.o., a věřitel půjčky jsou osobami spojenými,
protože se jedná o dvě obchodní společnosti ovládané stejnou osobou. Správce
daně proto vyjádřil pochybnost, zda tato výše úroků je cenou, která by byla
sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných
nebo obdobných podmínek. K tomu společnost ABC, s.r.o., správci daně uvedla, že
"obvyklou“ výši úroků určila tak, že nejprve zjistila, že pokud nějaká obdobná
podnikající právnická osoba, jakou byla osoba věřitele dané půjčky, poskytne
stejnou částku (500 000 Kč) bance, pak tato banka jí nabídne na termínovaném
vkladu na stejnou dobu (12 měsíců) úrok ve výši 3,30 % p.a. Dále pak společnost
ABC, s.r.o., správci daně uvedla, že také zjistila, že pokud nějaká podobná
(jako ABC, s.r.o.) podnikající právnická osoba požádá o bankovní úvěr na
stejnou částku (500 000 Kč) na stejnou dobu (12 měsíců) a za stejného (tedy
žádného) dodatečného zajištění, pak jí místní komerční banka nabídne úvěr s
úrokovou sazbou 13 % p.a. Oba uváděné údaje o sazbách doložila společnost ABC,
s.r.o., správci daně výpisem se sazebníků dvou místním bank platným ke dni
uzavření dané smlouvy o půjčce. Dále pak společnost ABC, s.r.o., předestřela
správci daně úvahu, že pokud hledáme výši úroku, kterou by mezi sebou uzavřely
dvě nezávislé osoby, pak nutně docházíme k tomu, že věřitel (ze smlouvy o
půjčce) poskytne půjčky za úrok rozhodně vyšší, než jaký by obdržel od banky na
termínovaném vkladu, a na druhé straně dlužník si jistě bude chtít vyjednat
půjčku s úrokem ve výši nižší, než jaký by obdržel od banky při přijetí
bankovního úvěru. Tímto způsobem pak působením tržní logiky dojdeme nutně k
tomu, že nezávislé osoby by sjednaly úrok ve výši, rovnající se v ideálním
případě aritmetickému středu mezi sazbou úroku z termínovaného vkladu a sazbou
úroku z bankovního úvěru. Číselně vyjádřeno tedy obvyklá výše úroků z půjčky
dle této úvahy v daném případě je ve výši (3 + 13)/2 = 8%. Správce daně pak
tuto úvahu, tvrzení a důkazní prostředky posoudil a konstatoval, že se v daném
případě skutečně jedná o obvyklou cenu (výši úroků) ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP.
Uvedená restrikce se však nevztahuje na případy, kdy:
-
věřitelem půjčky či úvěru je osoba se sídlem nebo bydlištěm v
zahraničí nebo
-
je věřitelem společník (člen družstva), který má na území České
republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje (v případě fyzických osob) nebo
který má na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení (v případě
právnických osob)
a sjednaná výše úroku u půjčky (nebo úvěru) je nižší než obvyklý úrok
z půjčky (nebo úvěru) mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za
stejných nebo obdobných podmínek.
NahoruPraktická řešení
Z daňového hlediska je stanovení výše ceny zajímavé především u
spojených osob, kdy má nevhodné určení ceny přímý vliv na riziko doměření daně
a penále. Proti tomu se dá bránit v podstatě těmito způsoby:
-
již při sjednávání ceny sjednat cenu, která podle všech
dostupných informací je cenou obvyklou ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP, a minimalizovat
tím riziko doměření daně a penále,
-
pokud je již "neobvyklá“ cena sjednána a smlouva uzavřena, pokusit
se docílit změny ujednání o ceně změnou této smlouvy například formou
dodatku k této smlouvě, čímž dojde ke stavu popsanému v předchozím bodě,
-
pokud již není z různých důvodů možná změna smluvního ujednání o
ceně, je nutné především na straně kupujícího zvlášť pečlivě zvažovat, zda je
takto založené riziko únosné či zda by nebylo lepší pro účely výpočtu DPPO u
kupujícího použít do daňových nákladů cenu bližší ceně"obvyklé“,
a tedy jinou (zpravidla nižší) od ceny smluvní účtované do účetních
nákladů.
NahoruVyužití obvyklé ceny dle zákona o cenách
Při zjištění obvyklé ceny (dle účelů zákona o cenách) téhož nebo
srovnatelného tuzemského zboží lze vycházet ze srovnání parametrů užitných
vlastností a ceny daného zboží s vlastnostmi a cenami téhož nebo srovnatelného
zboží prodávaného na soutěžních trzích v době uzavření dohody o ceně.
Srovnatelným zbožím se rozumí zboží schopné nejlépe zastoupit dané zboží v jeho
základních užitných vlastnostech z hlediska…