Směnky

Směnky

prof. Ing. Jiří Strouhal, Ph.D.

Vstupme tedy do světa směnek, ve kterém se seznámíme:

1. s podstatou směnky,

2. s druhy směnky,

3. s podstatnými náležitostmi směnky,

4. s akceptací směnky,

5. s převodem směnečných práv,

6. s placením směnky,

7. se směnečným protestem,

8. se soudním řízením o směnce,

9. s funkcí směnky.

1. Podstata směnky

Na úvod si vysvětlíme, čím vlastně směnka je. Směnka je cenným papírem bez ohledu na důvod jejího vystavení (o různých důvodech rozhodných pro vystavení směnky si povíme později), resp. je cenným papírem za předpokladu, že obsahuje zákonem stanovené náležitosti, které stanoví zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů.

2. Druhy směnky

Víme již, že směnka je cenným papírem a že musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti, které se liší podle druhu směnky.

Zákon rozlišuje dva druhy směnek:

a) směnka cizí

b) směnka vlastní

Při popisu směnky cizí a vlastní budeme pracovat s určitými pojmy, které si na úvod vysvětlíme:

• směnečná suma – částka uvedená na směnce, resp. v určitých případech částka na směnce + úrok.

• výstavce směnky (trasát) – fyzická, resp. právnická osoba, která vystavila směnku. Výstavce může, ale nemusí být směnečným dlužníkem.

• remitent (směnečný věřitel) – fyzická, resp. právnická osoba, v jejíž prospěch má být směnka proplacena, čili remitent = směnečný věřitel. Na směnce remitenta poznáme snadno podle textu: "Za tuto směnku zaplatťe panu Janu Novákovi." (v tomto případě je pan Novák remitentem).

• směnečný dlužník – fyzická, resp. právnická osoba, která je povinna uhradit směnečný dluh remitentovi. Směnečným dlužníkem může být výstavce nebo směnečník.

• směnečník – fyzická, resp. právnická osoba, která je povinna remitentovi splnit směnečný dluh, na základě směnky vystavené jinou fyzickou, resp. právnickou osobou. Definice je již složitější, proto uveďme jednoduchý příklad.

A nyní k druhům směnky:

a) směnka cizí

Řečí práva směnka cizí obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce směnky třetí osobě – směnečníkovi, aby remitentovi zaplatil určitou částku (= směnečná suma) a to v termínu splatnosti a na místě směnkou určeném. Výstavce směnky cizí předkládá směnečníkovi směnku k akceptaci (přijetí), a ten je směnkou zavázán pouze v případě, že směnku vystavenou výstavcem skutečně akceptuje (přijme). Směnečník směnku akceptuje pouze v případě, že má závazek vůči výstavci směnky a splacením směnky remitentovi splní svůj závazek vůči výstavci.

Předchozí odstavec je přesně popsán v příkladu s panem Novákem, Dvořákem a Karáskem, kdy pan Karásek vystaví směnku, ve které přikáže panu Dvořákovi (v textu slova zaplaťte), aby bez jakýchkoli dalších podmínek zaplatil (tj. bezpodmínečně – všimněme si, že v textu je opravdu pouze sloveso zaplaťte a nikoliv třeba formulace zaplaťte, pokud vám do tří dnů bude předložen dodací list, směnečník se nemůže svého směnečného závazku zprostit splněním nějakých podmínek) panu Novákovi částku na směnce uvedenou (tj. směnečnou částku, v našem příkladu konkrétně 100 000 Kč). Pan Dvořák směnku přijme (tj. akceptuje – v našem příkladu uvede na směnku slova "Přijímám: Jan Dvořák, adresa: ...."). Směnečník (tj. p. Dvořák) přijme cizí směnku, protože je částku, která odpovídá směnečné sumě, dlužen výstavci, a pokud směnku splatí remitentovi (tj. p. Novákovi), současně uhradí svůj dluh výstavci směnky (p. Karáskovi). Jistě vás napadne, že se může stát, že směnečník směnku nepřijme – v takovém případě směnka neztrácí splatnost, avšak je z ní zavázán výstavce – přidržíme se našeho příkladu a řekněme, že pan Dvořák směnku vystavenou panem Karáskem nepřijme (neakceptuje). Směnka neztrácí platnost, avšak směnečnou částku panu Novákovi musí splatit výstavce, pan Karásek.

b) směnka vlastní

Směnka vlastní obsahuje bezpodmínečný příslib výstavce směnky zaplatit směnečnou sumu při splatnosti směnky v místě ve směnce určeném a osobě na směnce uvedené. V době splatnosti směnky vznikne směnečný nárok remitenta vůči výstavci směnky. Využijeme-li osob z příkladu, jde o případ, kdy pan Karásek dluží panu Novákovi zmíněných 100 000 Kč a vystaví směnku, ve které se bezpodmínečně zaváže, že ve směnce v určený den a na určeném místě zaplatí směnečnou sumu.

Směnka bude obsahovat text: "Za tuto směnku zaplatím částku jednoho sta tisíc korun českých panu Novákovi" a jméno a podpis pana Karáska.

Existuje ještě tzv. zastřená směnka vlastní a zastřená směnka cizí.

c) zastřená směnka vlastní

Směnka, ve které je výstavce sám směnečníkem, např. Jan Novák vystaví směnku s textem "Za tuto směnku zaplaťte panu Dvořákovi částku jedno sto tisíc korun českých" a současně se na směnku uvede jako směnečník: Jan Novák a připojí akceptaci Přijímám: Jan Novák.

d) zastřená směnka cizí

Směnka, ve které je výstavce současně remitentem, např. Jan Novák vystaví na směnečníka pana Karla Dvořáka směnku s textem:

V závěru textu o druzích směnky si zrekapitulujme rozdíl mezi směnkou cizí a vlastní na jednoduchém schématu.

Schéma: Rozdíl mezi směnkou cizí a vlastní

3. Podstatné náležitosti směnky

Podstatným náležitostem směnky je nutné věnovat maximální pozornost – pokud některá z nich na směnce chybí, je směnka neplatná a z cenného papíru je rázem papír bezcenný.

Podstatné náležitosti, stanovené zákonem směnečným a šekovým, jsou tyto:

Ad a) označení "směnka"

Aby byla listina směnkou, musí být označena jako směnka jak v záhlaví, tak i v textu

Pozor, kdyby listina byla označena jako směnka, a slovo směnka by chybělo v textu, byla by směnka neplatná (a naopak).

označení listiny jako směnka musí být ve stejném jazyku, v jakém je směnka vystavena – není možné na listinu, označenou slovem směnka psát německý text.

Ad b) Bezpodmínečný příkaz zaplatit směnečnou sumu

Příkaz zaplatit směnečnou sumu nesmí obsahovat žádné podmínky – pokud by text obsahoval podmínky, např. za tuto směnku zaplaťte částku xxxxx, pokud bude zboží dodáno do 30. 10. 2018, je směnka neplatná.

Směnka musí obsahovat směnečnou sumu, která může být uvedena slovy nebo číslicemi, v praxi je nejčastěji uvedena oběma způsoby. Kromě částky musí být uvedena i měna, ve které má být placeno, a to měna platná v den vystavení.

Platí, že pokud chybí na směnce suma vůbec, nebo je-li uvedena bez měny nebo je uvedena v neplatné měně, je směnka neplatná (např. směnka vystavená dne 1. 4. 2018 na 1 000 DEM je neplatná).

Pokud směnečná suma obsahuje úrok, musí být započítán přímo do směnečné sumy s výjimkou směnky splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné – u těchto směnek může být uvedena úroková doložka ve znění např. "za tuto směnku zaplatím 150 000 Kč s 2 % úrokem per annum."

Směnka po doplnění směnečné sumy a měny vypadá takto

Ad c) označení směnečníka

Ze zákona stačí pouze uvedení jména, ale v praxi se uvádí celá adresa směnečníka – fyzické osoby, resp. název a sídlo právnické osoby podle obchodního rejstříku.

Označení směnečníka obsahuje pouze směnka cizí, u směnky vlastní se nejedná o podstatnou náležitost, protože povinným ze směnky vlastní je sám výstavce.

Doplníme směnku o směnečníka

Ad d) Určení splatnosti (odborně skadence směnky)

Splatnost na směnce může být uvedena různými způsoby

Kdy jsou směnky s různými způsoby určení splatnosti splatné?

• Vistasměnka – předložením směnky, přičemž směnka může být předložena kdykoliv, nejpozději však do jednoho roku od data vystavení.

• Časová vistasměnka – uplynutím lhůty uvedené na směnce, která začíná běžet dnem přijetí (akceptace), resp. dnem nepřijetí (protestu) směnky.

• Datosměnka – uplynutím lhůty uvedené na směnce, která začíná běžet dnem vystavení směnky.

• Denní směnka – dnem uvedeným na směnce.

Jiný způsob uvedení splatnosti má za následek neplatnost směnky.

"Naše" směnka po doplnění určení způsobu splatnosti neobsahuje určení splatnosti konkrétním dnem či lhůtou – jde o směnku na viděnou (vistasměnku).

Ad e) Určení místa splatnosti

Určení místa splatnosti neboli tzv. domicilát se na směnku uvede v případě, má-li být směnka splatná u třetí osoby. Má-li být placeno u třetí osoby, je domicilátem nejčastěji bankovní ústav, který zajišťuje proplacení směnky.

Není-li domicilát vyplněn, předkládá remitent směnku k proplacení v sídle směnečného dlužníka (jedná-li se o právnickou osobu) nebo v místě bydliště, je-li směnečným dlužníkem osoba fyzická.

Ad f) Jméno toho, komu nebo na čí řad má…