Služby

Služby

Ing. Lenka Hájková

 Nahoru1. Úvod do problematiky

 NahoruObecné vymezení

Kdybychom měli definovat pojem služby, můžeme si pomoci definicí, kterou uváděl dřívější zákon o dani z přidané hodnoty (platný do 30. 4. 2004), který říkal, že službou jsou všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitostí, a také převod nebo využití práv. Je tedy zřejmé, že jde o velice širokou oblast; cílem této kapitoly není podat čtenáři ucelený přehled služeb, se kterými je možné se v denním životě setkat, nýbrž nastínit základní principy jejich daňové uznatelnosti.

 NahoruPodmínky daňové uznatelnosti

Samozřejmě základním momentem zahrnutí hodnoty nakoupených služeb do daňově uznatelných nákladů je souvislost s dosažením, zajištěním a udržením příjmů.

Na rozdíl od nákupu zboží nebo převodu nemovitostí je pro nákup některých služeb zvlášť důležité prokázání, že se služba opravdu uskutečnila, byla poskytnuta, že nejde jen o stav zastřený stavem formálně právním. Jsou samozřejmě služby, které nebudou správcem daně zpochybňovány, jsou ale také služby, kdy bude záležet hlavně na poplatníkovi, jakými důkazními prostředky bude schopen prokázat souvislost s dosažením, zajištěním a udržením příjmů.

 NahoruDůkazní prostředky

Správcem daně nebudou pravděpodobně zpochybněny náklady, jako je nájem prostorů k podnikání, jejich pojištění, pojištění obchodního majetku poplatníka, auditorské a daňové služby apod.

U některých služeb, jako jsou např. provize za zprostředkování, výzkum trhu, marketingové studie, které v lepším případě budou opravdu využity při rozhodování o směru činnosti společnosti a v horším případě využity vůbec nebudou, neboť z nich bude zřejmé, že daná oblast by nepřinesla mnoho ovoce, by měl poplatník věnovat více času na shromáždění dokumentů k takovým nákladům. Správce daně bude asi v takových případech bedlivě zkoumat, zda daný náklad souvisí s dosažením, zajištěním a udržením příjmů (§ 24 odst. 1 ZDP), zda nejde o zastřený stav skutečných věcí (§ 8 odst. 3 DŘ) či zda se nejedná o případ obchodu tzv. jinak spojených osob (§ 23 odst. 7 ZDP).

K důkazním prostředkům více viz Důkazní prostředky.

 NahoruSlužby z časového hlediska

Jako další důležitý faktor pro správné zařazení služeb do nákladů pak nastupuje též časové hledisko, které můžeme použít právě jako jedno z možných kritérií rozdělení této široké oblasti.

Z časového hlediska můžeme služby rozdělit do tří základních skupin. První skupinou budou služby, které ovlivní základ daně v momentě jejich pořízení, druhou skupinou jsou pak služby, které je nutné časově rozlišit, a to buď v návaznosti na období, ke kterým se vážou, nebo v návaznosti na období, ve kterém dojde k výnosům závislým od uskutečnění služeb. Třetí skupinou jsou služby, které jsou součástí pořízení investic nebo zásob a které pak jako součást pořizovací ceny sledují i jejich osud.

 Nahoru2. Okamžité zahrnutí služby do nákladů

 NahoruVymezení

Služby, které zahrneme do této kategorie, časově souvisí s okamžikem poskytnutí (přijetí) služby. Domníváme se, že jde o největší skupinu služeb. Jako příklad těchto služeb můžeme uvést např. služby spojené s údržbou a opravou majetku (mytí vozu, oprava kola), stravovací a hostinské služby, poradenskou činnost, služby nakoupené jako subdodávka organizacemi zabývajícími se rovněž poskytováním služeb, popř. pouhá přefakturace služeb zákazníkovi.

Pro zahrnutí takovýchto služeb do nákladů je nutné splnit podmínku souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením příjmů.

 NahoruÚčtování

Pro účtování externích služeb se používají účty skupiny 51 - Služby.

3. Časové rozlišení hodnoty nakoupených služeb

 NahoruSouvislost s jiným obdobím

Nakoupené služby, které souvisí s jinými (i s více) zdaňovacími obdobími, je nutné časově rozlišit a uplatnit je či rozdělit jako náklad teprve v období, se kterým věcně a časově souvisí. Bližší informace viz Časové rozlišení, proto zde zopakujme jen některé základní zásady.

Časové rozlišení není nutné používat v případech, kdy se jedná o nevýznamné částky, kdy jejich ponecháním v nákladech bez časového rozlišení není dotčen účel časového rozlišení a poplatník tím nesleduje záměrné upravování hospodářského výsledku (např. předplatné novin), dále v případech, kdy jde o pravidelně se opakující výdaje (pojistné, které se nekryje s kalendářním rokem, činnost auditorů a daňových poradců vztahující se k předcházejícímu období). Tato problematika je řešena i pokynem GFŘ D-6.

Příkladem, kdy časové rozlišení zajisté použijeme, je nájemné - ať už placené dopředu, nebo zpětně, vždy musíme zaúčtovat příslušné částky do období, s nímž souvisí. Časové rozlišení by mělo být rovněž použito u nákladů za takové služby, jejichž výsledek bude poplatník využívat více období. ZDP povinnost stanovuje v § 23 odst. 1, ZÚ v ustanovení § 3 odst. 1.