Prověření klienta daňovým poradcem a účetním

2019.20.1

Prověření klienta daňovým poradcem a účetním

Ing. Mgr. Vladimír Šefl, Ph.D.

 NahoruI. Účel a základní pojmy AML zákona

Přestože účelem AML zákona je zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti, k financování terorismu a dále vytváření podmínek pro odhalování takových nelegálních praktik, v praxi je jeho záběr ještě širší.

Vzhledem k náplni činnosti daňového poradce i účetního, kteří nebývají obvykle přítomní při obchodních aktivitách klientů a o jejich činnosti se dozvídají až následně z písemných dokumentů a informací, jsou tyto profese zapojeny do celého systému za účelem uchování informací o klientech (a to jak identifikačních údajů, tak údajů o jejich aktivitách) v případě následného prošetřování jejich činností.

AML zákon používá některé pojmy, které sám definuje. Praním peněz je myšlen proces, během kterého je zastřen původ finančních prostředků tak, aby se zdálo, že jde o legální příjem. Mělo by se tak jednat až o fázi, kdy finanční prostředky nebo majetek získaný protizákonně se snaží subjekt zlegalizovat určitou operací, např. se může jednat o legalizaci peněz ze zkrácené daně, úplatku apod.

Z hlediska povinností je důležité rozlišovat mezi obchodem a obchodním vztahem, kdy rozdíl je především v době trvání nebo opakování vztahu. Obchodem je každé jednání povinné osoby s jinou osobou, pokud takové jednání směřuje k nakládání s majetkem této jiné osoby nebo k poskytnutí služby této jiné osobě. Obchodním vztahem je pak smluvní vztah mezi povinnou osobou a jinou osobou, jehož účelem je nakládání s majetkem této jiné osoby nebo poskytování služeb této jiné osobě, jestliže je při vzniku smluvního vztahu s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že bude obsahovat opakující se plnění. V obou vztazích je na jedné straně daňový poradce nebo účetní a na druhé jeho klient, pokud předmětem takového vztahu je poskytování daňového poradenství nebo účetní služby.

Dále zákon definuje tzv. podezřelý obchod (§ 6), kterým je obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, nebo že obchod jinak souvisí nebo je spojen s financováním terorismu, anebo jiná skutečnost, která by mohla takovému podezření nasvědčovat.

V AML zákoně je podezřelý obchod dál definován některými znaky jako příklad, zejména pokud se jedná o finanční nebo ekonomické transakce, které vybočují z určité obvyklosti dané pro daný typ podnikatelské činnosti nebo podnikatele (převody nebo výběry peněz, převody majetku bez racionálního důvodu, apod.).

Ve vyjmenovaných případech se jedná o podezřelý obchod vždy, a to pokud se klient odmítne podrobit kontrole nebo odmítá identifikaci (viz dále), dále pak pokud je klientem mezinárodně sankcionovaná osoba, nebo pokud je předmětem obchodu zboží na sankčním seznamu.

 NahoruII. Povinnosti poradce a účetního

AML zákon stanoví všem osobám několik základních povinností a určitým skupinám povinných osob, mezi nimiž jsou i poradci i účetní, pak přiznává určité výjimky z některých povinností.

 Nahoru1. Identifikace klienta

Obě profese mají na počátku smluvního vztahu povinnost identifikovat svého klienta (§ 7 a násl. AML zákona). V případě jednorázového obchodu, tedy např. zpracování účetnictví za účetní období nebo zpracování daňové přiznání nebo stanoviska, nastává tato povinnost v případě, že odměna za službu poradce nebo účetního převyšuje ekvivalent částky 1 000 Euro. Tato finanční hranice platí pro běžné typy obchodů daňového poradce nebo účetního, u neobvyklých obchodů si pak musí stanovit tuto finanční hranici níže. Obě profese pak musí identifikovat klienta v případě vstupu do obchodního vztahu, tedy především při uzavření smlouvy na dobu neurčitou, případně po druhé uzavírají smlouvu na dobu určitou, kdy dříve klienta identifikovat nemusely, anebo pokud při vstupu do smluvního vztahu mají podezření na to, že u klienta jsou naplněny znaky podezřelého obchodu. Výše uvedený finanční limit odměny pro povinnost identifikace si může povinná osoba snížit.

U klienta fyzické osoby se provede identifikace při prvním kontaktu, a to osobně, kdy z průkazu totožnosti zaznamená identifikační údaje (tj. všechna jména a příjmení, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození, dále místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství) a ověří shodu podoby klienta s průkazem.

U klienta právnické osoby je pak předmětem identifikace obchodní firma nebo název včetně odlišujícího dodatku nebo dalšího označení, sídlo, identifikační číslo osoby nebo obdobné číslo přidělované v zahraničí; u fyzické osoby, která je členem jejího statutárního orgánu, údaje ke zjištění a ověření její totožnosti.

Pokud je klient zastoupen jinou osobou (zmocněnec, zákonný zástupce, opatrovník), provede se identifikace u této osoby, u zmocněnce je nutné si vyžádat i plnou moc.

Podle § 9 je možná i zprostředkovaná identifikace notářem nebo kontaktním místem veřejné správy, kteří o identifikaci sepíšou veřejnou listinu.

Zároveň má při identifikaci účetní i poradce povinnost zjistit, zda se nejedná o politicky exponovanou osobu (jejím prohlášením nebo z veřejných zdrojů) nebo osobou, na níž ČR uvalila sankce podle zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí. Vyžaduje-li to hodnocení rizik podle § 21a AML zákona, je možné si vyžádat další údaje k identifikaci (zejména kontaktní). O tom, že klient není politicky exponovaná osoba, je si možné od něho vyžádat i písemné čestné prohlášení. Politicky exponovanou osobou může být osoba v politické funkci v České republice i v zahraničí a na rozdíl od osob, na něž uvalila ČR sankce, nenalezneme žádný konkrétní seznam politicky exponovaných osob.

Při pokračování spolupráce s klientem musí poradce ověřit platnost a úplnost identifikačních údajů, AML zákon nestanoví žádnou frekvenci pro toto ověření, obě profese by tak měly učinit především při významnějších úkonech klienta vůči poradci, např. při udělení plné moci pro zastupování před správcem daně.

Daňový poradce i účetní může provést identifikaci klienta bez jeho fyzické přítomnosti (§ 11 odst. 8), pokud mu klient identifikační údaje sdělí poradcem stanoveným způsobem a lze-li ověřit totožnost příslušné fyzické osoby u důvěryhodného a kvalifikovaného poskytovatele elektronické identifikace podle předpisů EU a účetní nebo poradce nemá pochybnost o skutečné totožnosti klienta.

Pokud klient odmítne identifikaci nebo doložit plnou moc či významně ztěžuje identifikaci nebo kontrolu nebo má účetní pochybnosti o pravdivosti informací nebo dokladů, měl by uzavření smlouvy odmítnout.

Klient má povinnost podle § 8 odst. 9 AML zákona poskytnout informace nezbytné k provedení identifikace včetně dokladů. Účetní i poradce mají podle tohoto ustanovení právo pořídit si kopii nebo výpis z dokladů, zpracovávat údaje podle AML zákona a nedostává se tak v tomto rozsahu do rozporů s ustanoveními právních předpisů na ochranu osobních údajů, nicméně přesto lze doporučit zajistit si písemný souhlas klienta s kopií dokladu totožnosti.

 Nahoru2. Kontrola klienta

Další povinností, kterou zákon povinným osobám ukládá, je kontrola klienta, kterou poradce i účetní provádí v případě jednorázového obchodu, jehož předmětem je odměna 15 000 EUR a vyšší, a to před započetím obchodu, dále vždy v případě obchodu s politicky exponovanou osobou nebo klientem z vysoce rizikové země. Dále musí poradce i účetní provádět kontrolu klienta při vstupu do každého obchodního vztahu a v jeho průběhu. Uvedený finanční limit odměny pro povinnost kontroly si může povinná osoba snížit.

Kontrola klienta zahrnuje:

a) získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu,

b) zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta a jeho skutečného majitele, pokud je klientem právnická osoba, svěřenský fond nebo jiné právní uspořádání bez právní osobnosti, a přijetí opatření ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele,

c) průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného vztahu za účelem zjištění, zda obchody jsou v souladu s tím, co je povinné osobě známo o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém profilu,

d) přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků nebo jiného majetku, kterého se obchod nebo obchodní vztah týká, a

e) v rámci obchodního vztahu s politicky exponovanou osobou též přiměřená opatření ke zjištění původu jejího majetku.

Kontrola klienta spočívá ve sledování obchodního vztahu a jednotlivých obchodů v průběhu tohoto obchodního vztahu a v přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků nebo jiného majetku v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v závislosti na typu klienta, obchodním vztahu, produktu nebo obchodu a poradce i účetní při tom zohlední i rizikové faktory uvedené v hodnocení rizik podle § 21a.

Povinnost pod písm. d) a e) je nutné splnit alespoň prohlášením klienta o původu peněžních prostředků nebo majetku, pokud nelze ověřit jinak. Dle výkladu FAÚ se obchodem v tomto ustanovení nemyslí jen samotný smluvní vztah mezi klientem a poradcem nebo účetním, ale i obchody klienta s jeho dalšími smluvními partnery, tedy jeho podnikatelská činnost.

Klient má podle AML zákona povinnost tyto informace a dokumenty doložit jak poradci, tak i účetnímu, a ti je mohou kopírovat nebo z nich činit výpisy.

Poradce i účetní nejsou povinni provést identifikaci klienta, zjištění informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu a zjištění vlastnické a řídící struktury klienta a jeho skutečného majitele, pokud tyto úkony provedl poradce nebo účetní ze státu, který jim ukládá v oblasti AML stejnou povinnost podle tamní AML legislativy shodné s AML legislativou EU.

Aby byl účel a smysl zákona naplněn, nestačí výše uvedené doklady, dokumenty nebo informace jen zjistit a shromáždit, ale také uchovat (§ 16 AML zákona). Informace, kopie dokladů a dokumenty získané při identifikaci nebo kontrole klienta jsou obě profese povinné archivovat po dobu 10 let od uskutečnění obchodu nebo od ukončení obchodního vztahu s klientem. Tato lhůta začíná ale běžet až prvním dnem následujícího kalendářního roku po roce, ve kterém byl uskutečněn poslední úkon obchodu známý povinné osobě.

 Nahoru3. Oznamovací povinnost

Zřejmě stěžejní povinností AML zákona, jejíž naplnění ale předpokládá splnění ostatních povinností tohoto zákona, je povinnost oznámit podezřelý obchod podle § 18 a násl. AML zákona.

Systém tohoto oznámení je ale u obou profesí rozdílný. Od roku 2008 poradci činí oznámení vůči Komoře daňových poradců (dále "KDP" nebo "Komora"), která oznámení přezkoumá z hlediska náležitostí podle AML zákona. Účetní podávají oznámení přímo na Finanční analytický úřad (dále "FAÚ“ nebo "Úřad“).

Poradce není v tomto případě oprávněn odvolávat se na svou profesní mlčenlivost, protože ta je přímo § 6 odst. 9 zákona č. 523/1992 Sb. pro plnění povinností podle AML zákona prolomena. Nicméně pro vybrané profese včetně daňového poradce (a ne zcela systémově i účetního, protože ten v české právní úpravě nemá stanovenu žádnou zákonnou povinnost mlčenlivosti) právní úprava přiznává výjimku z oznamovací povinnosti, a to v 26 odst. 1 AML zákona:

"§ 26

Zvláštní ustanovení o auditorech, účetních, soudních exekutorech a daňových poradcích

(1) Ustanovení § 18 odst. 1 (tj. oznamovací povinnost) a § 24 (tj. informační povinnost vůči FAÚ) se nevztahují na auditora, účetního, soudního exekutora nebo daňového poradce, pokud jde o informace, které získá od svého klienta nebo které získá o svém klientovi během zjišťování jeho právního postavení, během jeho zastupování v soudním řízení anebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na to, zda jsou takové informace získány před tímto řízením, během něj nebo po něm.

(2) Má-li auditor, účetní, soudní exekutor nebo daňový poradce za to, že klient žádá o právní poradenství za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti nebo za účelem financování terorismu, odstavec 1 se nepoužije."

Výjimka tak dopadá především na situace zastupování klienta u soudu, ale podle dřívějších výkladů Finančního analytického úřadu i na zastupování klienta před správcem daně.

Dále by se mělo jednat o výjimku ve fázi, kdy poradce nebo účetní zjišťuje právní postavení klienta, se kterým plánuje uzavřít smlouvu. Při takovém zjištění podezřelého obchodu v této předsmluvní fázi ale lze jednoznačně doporučit daňovému poradci i účetnímu smlouvu s klientem neuzavřít, protože po uzavření smlouvy by měl takový podezřelý obchod oznámit.

Podle výkladů FAÚ by měly být hlášeny i případy krácení daně, protože se jedná o zdrojovou trestnou činnost pro legalizaci výnosů z trestné činnosti. Osobně se domnívám, že tímto výkladem FAÚ prolamuje nepřímo zákonnou profesní mlčenlivost daňového poradce, protože jde nad rámec AML, jehož předmětem je sice předcházet legalizaci výnosů z trestné činnosti (tedy zkrácení daně), což je ale až následná fáze po dokonání…