Práce z domova v roce 2024 z daňového pohledu

2024.1.2

Práce z domova v roce 2024 z daňového pohledu

Monika Doleželová

 Nahoru1. Náhrady nákladů při výkonu práce na dálku

Zákoník práce ve svém § 2 ZP stanovuje, že závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele. Novelou zákoníku práce (zákon č. 281/2023 Sb.) s účinností od 1. 10. 2023 se do zákona dostává zcela nový § 190a, který poprvé definuje náhrady nákladů při výkonu práce na dálku.

Ustanovení § 190a odst. 1 ZP zní: "Náhrady nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele podle § 317 (dále jen "práce na dálku"), tvoří

a) náhrady nákladů, které zaměstnanci vznikly v souvislosti s výkonem práce na dálku, jež zaměstnanec zaměstnavateli prokázal (tedy ve skutečné výši, například na základě předložené účtenky), nebo

b) paušální částka náhrady nákladů vymezených v odstavci 3, ustanovení § 190 tím není dotčeno".

Zákoník práce tedy nadále počítá i s poskytováním náhrad zaměstnancům za opotřebení jejich vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce zaměstnance v souladu s § 190 ZP.

Tato nová pravidla zákoníku práce vyvolaly také změnu v zákoně o daních z příjmů, a to konkrétně v ustanovení § 6 odst. 7 písm. e) ZDP, ve kterém se s účinností od 1. 10. 2023 doplňují slova: "; je-li plnění poskytováno v podobě paušální částky na náhradu nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele, nepovažuje se za příjem a není předmětem daně do výše paušální částky, kterou lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem,".

Ustanovení § 6 odst. 8 ZDP, které řeší daňový režim za opotřebení vlastního nářadí, zůstává, beze změny.

 Nahoru2. Daňový režim náhrady za opotřebení vlastního nářadí: § 6 odst. 8 ZDP

Ustanovení § 6 odst. 8 ZDP řeší situace, kdy zaměstnavatel hradí zaměstnanci výdaje (náhrady) podle § 6 odst. 7 písm. b) až d) paušální částkou (například náhrady za praní pracovních oděvů nebo náhrady za opotřebení vlastního nářadí a zařízení). Tyto výdaje se považují za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Dále zákon limituje výši těchto výdajů v případě, že by zaměstnanec používal k výkonu práce svůj majetek s hodnotou nad 80 tis. Kč, tedy jakoby dlouhodobý majetek.

Pokud jsou tyto náhrady poskytnuty do limitu, pak tyto náhrady nejsou předmětem daně z příjmů. Zaměstnanec z nich tedy neplatí daň z příjmů, ani pojistné odvody. V případě, že by byly poskytnuty nadlimitní částky (například nad rámec kalkulace či vnitřního předpisu zaměstnavatele), pak by již tyto náhrady podléhaly dani z příjmů a pojistným odvodům.

Tyto náhrady mohou zaměstnavatelé poskytovat nejen zaměstnancům pracujícím na dálku, ale všem svým zaměstnancům v pracovním poměru a po dohodě také zaměstnancům pracujícím mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce či o pracovní činnosti.

 Nahoru3. Daňový režim paušální náhrady nákladů při práci na dálku: § 6 odst. 7 ZDP

Jak jsme uvedli výše, může zaměstnavatel v souladu s § 190a odst. 1 ZP poskytovat náhrady v prokázané výši, nebo formou paušální částky náhrady nákladů. Dále se v textu budeme věnovat druhé variantě.

S  účinností od 1. 1. 2024 se v rámci tzv. konsolidačního balíčku upravuje znění § 6 odst. 7 písm. e) ZDP následovně: slovo "povinná" a slova "stanovená právním předpisem" se zrušují.

Podle tohoto ustanovení se tedy za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce. A je-li plnění poskytováno v podobě paušální částky na náhradu nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele (dále je práce na dálku), nepovažuje se za příjem a není předmětem daně do výše paušální částky, kterou lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem. Přičemž tuto částku stanovuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí. Od 1. 1. 2024 jsou náhrady nákladů při práci na dálku podle § 190a odst. 1 písm. b) ZP stanoveny Vyhláškou č. 397/2024 Sb., částkou 4,50 Kč za každou započatou hodinu práce.

Daňový režim této náhrady je stejný, jako je režim u cestovních náhrad. Do výše stanovené vyhláškou nejsou tyto náhrady předmětem daně z příjmů.