4.2.1
Plnohodnotný distributor
Ing. Michal Jelínek Ph.D.
Funkčnímu a rizikovému profilu plnohodnotného distributora se věnoval detailněji tento článek, nicméně je vhodné připomenout, že plnohodnotný distributor je zcela nezávislý ve svém obchodním rozhodování, ať už se jedná o portfolio zboží, které distribuuje, tak obchodní a cenovou politiku. Provádí veškeré činnosti samostatně, od výběru dodavatelů, přes budování distribuční sítě až po marketingové aktivity. Jelikož takto definičně čistý plnohodnotný distributor nerealizuje žádné transakce se spojenými osobami, nemá ve svých účetních knihách žádné transferové ceny.
Jak již bylo uvedeno u plnohodnotných výrobců, realita je mnohem pestřejší a v praxi plnohodnotní distributoři běžně realizují obchodní transakce se spojenými osobami. Čistým plnohodnotným distributorem jsou dnes prakticky jen malé rodinné podniky, obchodní řetězce nebo e-shopy. Pokud takovýto plnohodnotný distributor dojde k závěru, že by při velkých objemech jeho prodeje bylo výhodnější dané zboží vyrábět než jej nakupovat, obvyklým krokem bývá akvizice již fungujícího výrobce. Ten se pak v transakci se svou mateřskou společností, tj. plnohodnotným distributorem, dostává do pozice smluvního výrobce. Druhou a na trhu zřejmě méně častou situací je založení vlastního výrobce na zelené louce. Důsledek z pohledu transferových cen je opět stejný. Výrobce je ve vztahu k mateřské společnosti v závislé pozici.
Transferová cena mezi plnohodnotným distributorem a závislým výrobcem musí zohledňovat nejen odměnu distributora za jeho distribuční aktivity (tj. samotnou obchodní marži; u zprostředkovatele provizi), ale také podnikatelské riziko vztahující se k podnikatelskému nápadu, se kterým plnohodnotný distributor své podnikání, resp. podnikání celé skupiny, zahajoval. Stejně jako plnohodnotný výrobce je plnohodnotný distributor nositelem tzv. "business drivers", tedy pohaněčů podnikání. Rozhoduje o obchodní strategii celé skupiny o portfoliu výrobků, cenové politice apod. Z tohoto titulu musí nést také související rizika. V tomto případě je plnohodnotný výrobce ten subjekt v rámci výrobně-dodavatelského řetězce, který nese tzv. reziduální zisk, resp. ztrátu.
Pro stanovení transferové ceny bude v souladu s metodikou popsanou výše nejdříve zvažována metoda srovnatelné nezávislé ceny. Jako první je nezbytné zjistit, zdali nelze nalézt vnitřní srovnatelnou cenu. Tu je možné stanovit v případě, že plnohodnotný distributor nakupuje od smluvního výrobce (spojené osoby) stejné výrobky jako od nezávislého výrobce. Aby byly tyto transakce srovnatelné, musí být také podmínky v transakcích srovnatelné. To znamená, že nezávislý výrobce by měl mít obdobný obchodní vztah s plnohodnotným distributorem jako smluvní výrobce. Nezávislý výrobce by navíc v této transakci měl být nezávislým smluvním výrobcem. To jsou například již dříve zmiňovaní výrobci privátních značek. Pokud plnohodnotný výrobce má takový smluvní vztah s nezávislým výrobcem, je možné cenu v této transakci použít pro stanovení transferové ceny se smluvním výrobcem, který je spojenou osobou.
V praxi jsou však tyto případy velmi ojedinělé, a i když nastanou, často podniky nebo jejich daňoví poradci nalézají ve srovnávaných transakcích stále takové rozdíly, které neumožňují přímé srovnání cen, a to ani s použitím přiměřených úprav. Nejčastější důvody pro vyloučení vnitřní srovnatelné ceny je jistota, se kterou může plnohodnotný distributor počítat s dodávkami od svého výrobce (spojené osoby). Pokud se nezávislý výrobce rozhodne, že ukončí danou zakázku, protože získal lukrativnější, nebo dokonce ukončí výrobu daného produktu, protože nalezl zajímavější produkt na ziskovějších trzích, plnohodnotný distributor bude mít jen velmi omezené možnosti, jak jej donutit pro pokračování dodávek. U své dceřiné společnosti s tímto mít problém nebude. Dalším častým argumentem pro odlišnost ceny je kvalita výrobků nebo třeba geografický region výrobce a s tím související rychlost dodávky. Někdy totiž mají…
