10.231
Občané Slovenska, zaměstnání v České republice a zdravotní pojištění
Ing. Antonín Daněk
Dotaz
Naše firma má poměrně čilé kontakty se Slovenskem. Zaměstnáváme hodně Slováků, někteří z nich však pracuji jak u nás, tak na Slovensku. Někteří tito zaměstnanci ještě na Slovensku podnikají. Dokonce máme tzv. pendlery, tedy Slováky, kteří se průběžně vracejí na Slovensko anebo také k nám bývají vysíláni Slováci na provedení určitých prací. Jak se řeší v jednotlivých situacích zdravotní pojištění, když se jedná o osoby ze státu Evropské unie? Jak je to s nároky těchto osob na poskytování zdravotní péče v České republice?
Právní předpisy
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, obě ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012
Odpověď
Jedním z důsledků historického vývoje jsou četné společenské, ekonomické, obchodní, kulturní a jiné kontakty mezi občany a institucemi České republiky a Slovenska. Podívejme se nyní blíže na postupy osob i zaměstnavatelů v situaci, když bude občan Slovenska vykonávat výdělečnou činnost v České republice. V praxi se můžeme setkat s mnoha variantami, kdy například zaměstnání Slováka v ČR bude jediným zaměstnáním této osoby podle dále zmíněných pravidel Evropské unie, nebo naopak může být tato osoba současně zaměstnána v obou státech, může podnikat atd. Specifické kategorie zaměstnanců pak představují například pendleři nebo vyslaní pracovníci.
ÚČAST V ČESKÉM SYSTÉMU
Za účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se také považují osoby bez trvalého pobytu na území České republiky, které jsou zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR.
Podle § 2 odst. 3 ZVZP se zaměstnáním pro účel zdravotního pojištění rozumí výkon činností podle § 5 písm. a) ZVZP za předpokladu, že zaměstnanci plynou příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 ZDP. Za těchto podmínek je zaměstnaná osoba účastna zdravotního pojištění v České republice, to znamená, že je z pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance, přičemž pracovněprávní vztah může být uzavřen podle českých, příp. cizích (slovenských) právních předpisů.
Zakládá-li pracovněprávní vztah Slováka bez trvalého pobytu na území České republiky účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, což je jeho právem, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Zahraniční zaměstnanec obdrží bezplatně od zvolené zdravotní pojišťovny průkaz pojištěnce, a to prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto průkazu.
Pokud zaměstnaná osoba ukončí zaměstnání, resp. pokud jí zanikne účast na zdravotním pojištění, odebere jí zaměstnavatel průkaz pojištěnce (kromě prokazatelných případů, kdy u takové osoby nadále například trvá jiné zaměstnání) a odevzdá jej příslušné zdravotní pojišťovně, případně může průkaz odevzdat i sama osoba. Pokud zaměstnavatel nemá možnost průkaz odebrat, jelikož osoba průkaz ztratila nebo se k zaměstnavateli vůbec nedostavila, sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně. Odebráním průkazu se zajišťuje ochrana poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů) před jeho zneužitím, kdy zdravotní pojišťovna neuhradí služby za osobu, která není jejím pojištěncem.
PŮSOBNOST KOORDINAČNÍCH NAŘÍZENÍ EVROPSKÉ UNIE
Pokud je občan Slovenska zaměstnán u českého zaměstnavatele nebo zde podniká jako OSVČ, postupuje se podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004. Tato nařízení jsou jako nadnárodní právní úprava nadřazena legislativě jednotlivých států.
ZAMĚSTNÁNÍ POUZE V ČESKÉ REPUBLICE
Je-li osoba v rámci států s působností koordinačních pravidel EU zaměstnána (nebo zde podniká), podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává výdělečnou činnost, bez ohledu na místo, resp. stát, jejího bydliště (pravidlo lex loci laboris).
Základním kritériem pro určení příslušnosti je tedy výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu výše uvedených koordinačních nařízení vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocensky chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.
Pokud osoba z členského státu pracuje pouze u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky, pohlíží se na ni z pohledu českého systému veřejného zdravotního pojištění v podstatě jako na běžného českého zaměstnance proto, že z titulu zaměstnání podléhá českému systému veřejného zdravotního pojištění. Je-li například zaměstnanému Slovákovi zúčtován na základě pracovní smlouvy příjem 8 000 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima podle § 3 odst. 10 ZPZP. Nebo, činí-li příjem této osoby na dohodu o provedení práce 10 000 Kč, nevzniká z titulu takového zaměstnání účast na zdravotním pojištění.
Má-li český zaměstnavatel v úmyslu zaměstnat občana Slovenska, pak na základě řešení různých problémových případů každopádně doporučuji nechat si od této osoby vystavit Čestné prohlášení například tohoto znění:
NahoruČestné prohlášení
Prohlašuji, že moje zaměstnání u zaměstnavatele ........ je mým jediným zaměstnáním ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcího nařízení č. 987/2009. Pokud dojde ke změně v příslušnosti k právním předpisům podle těchto nařízení, oznámím zaměstnavateli novou skutečnost do osmi dnů ode dne této změny.
Ve ........ dne ..................
...........................
podpis zaměstnance
Tímto postupem se předejde možnému nesprávnému odvodu pojistného v situaci, kdy tato osoba je současně zaměstnána, a zároveň pojištěna, v jiné zemi, tudíž pojistné se na základě principu jednoho pojištění mělo platit do této země, přičemž tuto významnou skutečnost sdělí českému zaměstnavateli dodatečně.
Z principu jednoho pojištění tedy vyplývá, že pokud osoba pracuje pouze na území jednoho státu, je státem pojištění vždy tento stát. Nehraje přitom roli, kde taková osoba bydlí, kde má sídlo zaměstnavatel nebo podle jakých předpisů je sjednán pracovněprávní vztah. Prací (výdělečnou činností) se v tomto smyslu rozumí zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost. Příslušnost ke všem systémům sociálního zabezpečení České republiky tak platí pro osobu z členského státu i tehdy, pokud bude v ČR podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná.
SOUBĚŽNÁ ZAMĚSTNÁNÍ
Není výjimkou souběžný výkon zaměstnání v obou státech. Jelikož musí být důsledně respektován princip jednoho pojištění, musí být rozhodnuto, která země bude v takovém případě zemí pojištění. O příslušnosti k pojištění rozhoduje instituce provádějící sociální zabezpečení ve státě bydliště dotyčné osoby. V této souvislosti platí, že pokud zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti ve státě bydliště (tj., že z celkového objemu činností připadá na činnost vykonávanou ve státě bydliště alespoň 25 % pracovní doby nebo mzdy), pak osoba podléhá právním předpisům členského státu bydliště, v tomto případě Slovenské republiky. Při souběhu výkonu samostatné výdělečné činnosti v obou státech se podmínka výkonu podstatné…
