Nejčastější chyby v dani silniční

2019.25.3

Nejčastější chyby v dani silniční

Ing. Karel Janoušek

Blíží se termín podání daňového přiznání k dani silniční (31. 1. 2020), a tak v tomto článku uvádíme, které chyby a omyly se v oblasti této daně nejčastěji vyskytují.

Mezi nejčastější problémy, kdy dochází poměrně často k chybám u daně silniční, patří zejména:

• určení, které vozidlo a kdy je předmětem této daně,

• stanovení výše záloh na daň, kdo a kdy je platí,

• zjištění, kdo je poplatníkem daně při prodeji (koupi) vozidla.

Týká se to zejména fyzických osob-podnikatelů, ale i některých právnických osob, zvláště příspěvkových organizací.

Při určení, zda vozidlo je předmětem daně silniční, není důležité, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla zapsaným v technickém průkazu vozidla. Vozidlo (rozuměj silniční motorové vozidlo anebo přípojné vozidlo) zahrnuté i nezahrnuté v obchodním majetku je totiž předmětem daně silniční vždy, když je registrováno v ČR (má přidělenu tuzemskou standardní registrační značku) a toto vozidlo použije v ČR právnická osoba k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 18 ZDP (s výjimkou činnosti, z níž příjmy nejsou u veřejně prospěšných poplatníků předmětem daně z příjmů podle § 18a ZDP), nebo fyzická osoba k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 7 ZDP. Viz § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDSIL).

Poměrně často se zejména fyzické osoby-podnikatelé domnívají, že předmětem daně není vozidlo, pokud není účtováno o výdajích souvisejících s použitím tohoto vozidla, tyto výdaje si při stanovení výše daně z příjmů neuplatňují jako výdaj daňový, anebo si výši výdajů určují příslušným procentem z příjmů podle § 7 odst. 7 ZDP. Tato jejich domněnka je zcela nesprávná. V zákoně o dani silniční totiž není žádná zmínka o tom, že by vozidlo bylo předmětem daně pouze v případech, kdy je o výdajích souvisejících s příslušným vozidlem účtováno anebo pokud jsou takovéto výdaje uplatňovány jako výdaje daňové. V uvedeném zákoně jsou pro určení, zda silniční vozidlo je předmětem daně, uvedeny prakticky pouze dvě základní souvislosti, a to, že silniční vozidlo je registrováno v ČR a současně je použito v ČR k činnosti, která je předmětem daně z příjmů (viz výše).

To znamená, že předmětem daně je např. také vozidlo, které ke své činnosti použila fyzická osoba se zdaňovanými příjmy podle § 7 ZDP nebo § 7a ZDP, a to i když nevede účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, ani daňovou evidenci podle § 7b ZDP a uplatňuje při zjišťování základu daně z příjmů výdaje stanoveným procentem podle § 7 odst. 7 ZDP. Předmětem daně je příslušné vozidlo i v případě, že o jeho provozu není vedena evidence jízd, i v případě, kdy za vozidlo je uplatňován paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.

Předmětem daně je i vozidlo, které si např. fyzická osoba-podnikatel vypůjčí od občana, který nepodniká a toto vozidlo použije ke své podnikatelské činnosti.

Poplatníkem daně je pak v zásadě osoba zapsaná v technickém průkazu vozidla jako provozovatel (vlastník). Výjimečně je to osoba jiná (viz § 4 ZDSIL).

U veřejně prospěšných poplatníků daně z příjmů právnických osob, tj. osob, na něž se vztahuje § 17a ZDP (pro účely daně silniční se za takové považují i Česká televize, Český rozhlas, ČTK a zdravotní pojišťovny), stále přetrvává, zejména u příspěvkových organizací zcela nesprávný názor, že jsou od daně silniční osvobozeny. Není tomu tak. Také u těchto organizací je předmětem daně silniční vozidlo v případě, kdy je použito k činnosti, která je předmětem daně z příjmů právnických osob. Přitom není důležité, zda příjem z takové činnosti je od daně z příjmů osvobozen anebo že tato organizace daň z příjmů právnických osob, např. z titulu uplatnění odčitatelné položky podle § 20 ZDP, neplatí. Rozhodující je, že příjem z takové činnosti je předmětem daně z příjmů. Zde pouze připomeneme, že předmětem daně z příjmů nejsou příjmy uvedené v § 18a odst. 1 ZDP a že předmětem daně z příjmů tak jsou u uvedených subjektů příjmy z vedlejší činnosti vždy a příjmy z hlavní činnosti za podmínky uvedené ve druhé větě § 18a odst. 3 ZDP, a to z hlediska daně silniční za příslušný kalendářní měsíc.

Předmětem daně silniční je také vozidlo, za jehož použití přísluší zaměstnanci cestovní náhrady podle zákoníku práce (dále jen ZP). V tomto případě však není rozhodující, zda cestovní náhrady přísluší zaměstnanci podle ustanovení § 157 odst. 2 nebo odst. 3 a dalších ustanovení ZP, ani to, zda zaměstnanci byly nebo nebyly již příslušné cestovní náhrady vyplaceny. Rozhodující je, že vozidlo bylo výše uvedeným způsobem použito, a že tak zaměstnanci vznikl nárok na…