Ing. Michal Jelínek Ph.D.
Funkčnímu a rizikovému profilu komisionáře se detailněji věnoval článek Komisionář. Komisionář nemusí vždy nutně znamenat distributora, jelikož komisionář může v rámci své činnosti vykonávat také jiné funkce než distribuci zboží. Obchodní zákoník říká: "Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu." Komisionář tedy může pro komitenta provádět také jiné činnosti jako např. služby. V tomto textu se však budeme zabývat výlučně případy, kdy komisionář vystupuje jako prodejce zboží, které nabyl (nikoliv do vlastnictví, ale spíše do držby) od komitenta.
Jak vyplývá z dikce občanského zákoníku, komisionář jedná svým jménem na účet komitenta. To v praxi znamená, že komisionář nenabývá vlastnická práva ke zboží, které obchoduje. Jelikož ale jedná svým jménem, při prodeji tohoto zboží vystavuje na své odběratele faktury, jako by se jednalo o jeho vlastní zboží. Odběratelé nemohou poznat, zdali jednají s distributorem, který k obchodovanému zboží nabývá vlastnická práva, nebo s komisionářem, který předmětné zboží nikdy nevlastnil. Na venek oba případy vypadají zcela totožně. Rozdíl je ovšem v účtování těchto transakcí a ve vypořádání v rámci vztahu komisionář – komitent, resp. distributor – dodavatel.
Protože komisionář nevlastní zboží, které prodává, v případě jeho prodeje neúčtuje o výnosech a jeho pořízení se při prodeji neúčtuje do nákladů tak, jak je to obvyklé u klasického distributora. Předmětem tohoto příspěvku není detailní popis způsobu účtování komisionáře, nicméně touto problematikou se zabývá Interpretace Národní účetní rady č. I-7 . Z jejího znění vyplývá, že komisionář o nákladech a výnosech z nakládání s majetkem / zbožím v rámci komisionářského vztahu účtuje na podrozvahových účtech. Výsledkově účtuje komisionář pouze o své odměně ve výnosech a o svých provozních nákladech. Navíc cena "pořízení" zboží do komise se musí rovnat prodejní ceně tohoto zboží. V praxi komisionář zavede zboží do podrozvahové evidence v očekávané prodejní ceně. Pokud se skutečná prodejní cena liší, provede následnou úpravu této "pořizovací" ceny, aby se rovnala ceně prodejní. Jediným případem, kdy se pořizovací a prodejní cena nebude rovnat, je model, při kterém je odměna komisionáře zohledněna právě v nižší pořizovací ceně. Pak je nezbytné, aby komisionář část prodejní ceny odpovídající rozdílu vůči pořizovací ceně zaúčtoval výsledkově jako svou tržbu z poskytnutí komisní služby. Ať už bude komisionář postupovat prvním nebo druhým způsobem, vždy platí, že nikdy netvoří obchodní marži z prodeje zboží pod komisí.
Jediným jeho výnosem je tedy odměna od komitenta za výkon komisionářské činnosti, v tomto případě za zobchodování zboží pod komisí.…
