Cestovní náhrady v roce 2007 - Stravné při tuzemských pracovních cestách

     Při tuzemských cestách a při tuzemských částí zahraničních cest, při kterých přísluší zaměstnanci cestovní náhrady (viz Zpravodaj č. 25-26/2006), je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci náhradu zvýšených stravovacích výdajů (stravné), a to podle doby trvání této cesty v kalendářním dni nejméně ve výši uvedené v § 163 odst. 1 zákoníku práce (příp. v prováděcí vyhlášce MPSV vydané pro příslušný kalendářní rok), a to pro tam uvedené rozpětí dob trvání příslušné cesty, za níže uvedených podmínek. Zaměstnavatel v podnikatelské sféře sice může zaměstnanci poskytnout stravné v neomezené výši, ale oproti stravnému, které může zaměstnanci poskytnout zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře, tj. nad horní sazbu rozpětí stanoveného v § 176 odst. 1 zákoníku práce, příp. v prováděcí vyhlášce MPSV platné pro příslušný kalendářní rok, je zdanitelným příjmem zaměstnance podle § 6 ZDP a součástí vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

     Konkrétní výši stravného určí zaměstnavatel zaměstnanci nejpozději před vysláním na pracovní cestu. Výši stravného může zaměstnavatel sjednat, případně stanovit ve vnitřním předpisu. Nejčastěji je používáno stanovení podmínek pro pracovní cesty vnitřním předpisem. V kolektivní smlouvě (po dohodě s odborovým orgánem) nemusí být sjednány ani ve vnitřním předpisu stanoveny stejné podmínky pro všechny zaměstnance. Mohu být jiné pro různé skupiny zaměstnanců, různé typy pracovních cest apod.

     Zaměstnavatel v příspěvkové sféře nesmí poskytnout zaměstnanci stravné mimo rámec uvedených rozpětí. Zákoníkem práce jsou pro rok 2007 stanovena tato rozpětí sazeb stravného pro státní a příspěvkovou sféru:

Spodní sazba uvedených rozpětí je současně minimální sazbou pro zaměstnance zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.

     Pokud zaměstnavatel nejpozději před vysláním zaměstnance na pracovní cestu výši stravného nesjedná anebo neurčí, přísluší zaměstnanci stravné v minimální výši uvedené v § 263 odst. 1 zákoníku práce a ve státní a příspěvkové sféře ve výši dolní sazby rozpětí (§ 176 odst. 1 zákoníku práce), a to podle doby trvání pracovní cesty v kalendářním dni.

     Základní zásadou pro stanovení výše stravného je to, že se počítá za každou pracovní cestu a každý kalendářní den této cesty samostatně, a to i v případě několika pracovních cest uskutečněných v jednom kalendářním dni.

     Od 1. ledna 2007 je pro tuzemské stravné z této zásady výjimka, která se týká tuzemských pracovních cest spadajících do dvou kalendářních dnů. V případě takovéto cesty se musí zjistit, zda je pro zaměstnance výhodnější stravné zjištěné zvlášť za každý kalendářní den anebo za celkovou dobu trvání této dvoudenní tuzemské cesty, přičemž zaměstnanci přísluší částka pro něho výhodnější. Totéž platí pro stravné za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty.

Na jaké stravné má zaměstnanec nárok, když pracovní cesta trvala od 13.00 hod. do 04.00 hod. druhý den?

Podle ustanovení § 163 odst. 4 ZP se, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů. Vzhledem k tomu je nutno vypočítat stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání dvoudenní pracovní cesty:

1. za dobu trvání pracovní cesty první den 11 hodin činí stravné nejméně 58 Kč, za 4 hodiny druhý den stravné nepřísluší;

2. za celkovou dobu trvání pracovní cesty 11 + 4 = 15 hodin činí stravné nejméně 88 Kč.

Vzhledem k uvedenému zaměstnanci přísluší stravné nejméně 88 Kč.

Na jaké stravné má zaměstnanec nárok, když pracovní cesta trvala od 19.00 hod. do 06.00 hod. druhý den?

Tak jako v předchozím příkladu je nutno vypočítat stravné za každý den samostatně a za celkovou dobu trvání pracovní cesty:

1. za dobu trvání pracovní cesty první den 5 hod. činí stravné nejméně 58 Kč, za 6 hod. druhý den činí stravné 58 Kč;

2. za celkovou dobu trvání pracovní cesty 5 + 6 = 11 hod. činí stravné nejméně 58 Kč.

Vzhledem k uvedenému zaměstnanci přísluší stravné počítané odděleně, tj. nejméně 58 + 58 = 116 Kč.

Zaměstnanec uskutečnil během kalendářního dne tři pracovní cesty, přičemž každá z nich trvala 5 a více hodin, a to v celkové délce 17 hodin. Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům stravné v minimální výši podle dob trvání pracovní cesty a za tento den poskytl zaměstnanci stravné ve výši 88 Kč. Nebyl zaměstnanec krácen na svých právech?

Podle § 163 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci stravné za každou pracovní cestu podle doby jejího trvání v kalendářním dni. Nejde tedy o stravné za pracovní cesty uskutečněné v kalendářním dni v souhrnu, ale při uskutečnění více pracovních cest v jednom dni o stravné za každou pracovní cestu zvlášť.

Pokud tedy zaměstnanec v průběhu kalendářního dne uskutečnil tři pracovní cesty, přičemž každá z nich trvala nejméně 5 hodin, přísluší mu za každou takovouto pracovní cestu stravné ve výši nejméně 58 Kč. Vzhledem k tomu měl zaměstnanec za uskutečnění uvedených tří pracovních cest obdržet stravné v celkové výši nejméně 3 x 58 = 174 Kč.

Zaměstnavatel v podnikatelské sféře před pracovní cestou rozhodl, že zaměstnanci poskytne vyšší stravné, než je horní sazba rozpětí stravného uvedená v § 176 odst. 1 zákoníku práce. Je tento postup možný?

Zaměstnavateli v podnikatelské sféře nic nebrání tomu, aby poskytoval zaměstnancům vyšší (anebo jiné) náhrady než uvedené v zákoníku práce, příp. v prováděcích vyhláškách k tomuto zákonu. Vyšší, příp. jiné cestovní náhrady však jsou podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti zaměstnance a musí tak být zaměstnanci za příslušný kalendářní měsíc „přidaněny“ ke mzdě. Tyto částky jsou také součástí vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Jak se stanoví stravné za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty, jejíž začátek byl ve 20.00 hod., přejezd hranice ČR druhý kalendářní den v 01.00 hod., při návratu tentýž den byl přechod na území ČR proveden ve 13.00 hod. a ukončení pracovní cesty v 16.00 hod.?

Protože jde o tuzemskou část pracovní cesty, je nutno postupovat opět podle § 163 odst. 4 zákoníku práce a zjistit výši stravného podle obou variant, tj. takto:

1. za 4 hod. v ČR první den stravné nepřísluší, za druhý den 1 hod. při cestě tam a 3 hod. při cestě zpět, tj. za 4 hod. v ČR opět stravné nepřísluší,

2. za celkovou dobu trvání tuzemské části cesty, tj. za 4 + 1 + 3 = 8 hod., přísluší stravné nejméně 58 Kč.

Zaměstnanci tak přísluší za uvedenou pracovní cestu tuzemské stravné ve výši nejméně 58 Kč.

     Podle ustanovení § 176 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře v případě, že znemožní zaměstnanci vysláním na…