§ 1 ZDN Úvodní ustanovení

Komentář k § 1 ZDN

Daň z nemovitých věcí je majetkovou daní a její název je odvozen od předmětů, které jsou jí zdaňovány, tj. nemovité věci. Dani z nemovitých věcí je složena ze dvou částí, z daně z pozemků a daně ze staveb a jednotek. Výslovným uvedením jednotek se respektuje jejich specifická právní úprava podle nového Občanského zákoníku. Původně zákon o dani z nemovitých věcí vycházel z definice uvedené v ustanovení § 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platného do 31. prosince 2013 (ObčZ). ObčZ považoval za nemovité věci pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

V souvislosti s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) došlo ke změnám v oblasti nemovitých věcí. Nové pojetí nemovitých věcí v novém občanském zákoníku, zejména zavedení superficiální zásady do občanského práva, mělo značný dopad na zákon o dani z nemovitých věcí. Došlo k velkému množství zejména terminologických změn. Z koncepce zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů (dále jen "zákonné opatření Senátu") vyplývá, že snahou bylo prakticky zachovat stávající koncept zdaňování nemovitých věcí, přičemž z důvodu změny terminologie došlo k rozsáhlé novelizaci celého zákona. Zákon o dani z nemovitých věcí se musel kromě zavedení superficiální zásady vypořádat s dalšími novými instituty, jako je například právo stavby, svěřenský fond, či nové pojetí jednotek.

Podle NOZ jsou nemovité věci pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo…